Blogy

Dracula má v Česku status kultovního muzikálu, odstartoval tady v polovině 90. let muzikálový boom, který pak ale reputaci tohoto žánru trochu devalvoval. Nové nastudování s částečně původním obsazením v Karlíně se ukázalo jako životaschopný nápad, který divákům připomíná, proč se vlastně Dracula stal kdysi fenoménem. V první řadě je to hudba Karla Svobody, který byl poučeným muzikálovým tvůrcem, nemusí mít v Draculovi kolovrátkové hity, aby se jeho hudba zaryla do paměti návštěvníků. V Karlíně Svobodově hudbě velmi pomáhá i přesný orchestr pod vedením Kryštofa Marka. Mistrem svého řemesla b...

Dramatický potenciál scénáře filmu KDO JE TADY ŘEDITEL?, jehož tvůrcem je experimentátor a provokatér Lars von Trier, vycítila a pro divadlo jej adaptovala režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová s dramaturgyní Kateřinou Menclerovou. Přitom ironické či satirické ladění filmu o intrice v prostředí dánské IT firmy posunuly do stylu bláznivé komedie. Premiéra inscenace se uskutečnila v Divadle Petra Bezruče 24. listopadu. Hraje se na scéně navržené Jaroslavem Čermákem, naznačující odtažité kancelářské prostředí. Uprostřed stojí masivní kulatý stůl, s židlemi se prostor změní v zasedačku, v pravém ro...

Závratné kariéry dosažené neřestně, bezuzdná moc a služebný tisk. Vidíme to dnes a bylo tomu tak i dříve, jak líčí Maupassantův román MILÁČEK (Bel-Ami). Pro Divadlo Petra Bezruče jej adaptovala Kateřina Menclerová spolu s režisérem Michalem Skočovským. Premiéra inscenace se uskutečnila 16.března. Miláček je lákavé téma, dialogy románu jsou psány živým jazykem, snadno přenosným do jevištní mluvy. Dřívější divadelní převody postihovaly celou šíři postav, teprve Špinarův Miláček s Königem v hlavní roli se omezil na devět rolí. (V Ostravě jsme se mohli s inscenací seznámit roku 2014 díky festival...

Dramatický potenciál scénáře filmu KDO JE TADY ŘEDITEL?, jehož tvůrcem je experimentátor a provokatér Lars von Trier, vycítila a pro divadlo jej adaptovala režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová s dramaturgyní Kateřinou Menclerovou. Přitom ironické či satirické ladění filmu o intrice v prostředí dánské IT firmy posunuly do stylu bláznivé komedie. Premiéra inscenace se uskutečnila v Divadle Petra Bezruče 24. listopadu. Hraje se na scéně navržené Jaroslavem Čermákem, naznačující odtažité kancelářské prostředí. Uprostřed stojí masivní kulatý stůl, s židlemi se prostor změní v zasedačku, v pravém ro...

Dramaturgyně Kateřina Součková a režisérská dvojice Lukáš Brychta & Štěpán Tretiag pracují v týmu a imerzivnímu divadlu se věnují již od studia na DAMU, v jehož rámci připravili inscenaci Letec. Výraznější ohlas měl projekt Pomezí, který bude mít zanedlouho po dvou letech uvádění (a nemalém počtu vyprodaných repríz) svoji derniéru. Právě po tomto úspěšném titulu pojmenovali i spolek, pod jehož hlavičkou v loňském roce vznikly další dva počiny. V polovině dubna 2018 se nyní uskutečnila premiéra jejich nové inscenace Dům v jabloních, tentokrát v prostorách Winternitzovy vily, v části Prahy 5...

V rozhlasovém rozhovoru ředitel Tomáš Töpfer mluvil o této připravované inscenaci a nejprve mi udělal radost, aby mě následně odradil. Ústřední dvojice bude klíčová. Obsazení Hany Maciuchové mě nadchlo. Zato volba Harolda mě zklamala. Není ani mladý, ani chlapecky hezký, ale čert to vem, kdyby to uhrál. Jenže to se, obávám, nestane, protože Marek Adamczyk je podle mě dost průměrný. Holt režiséři si z předchozích štací tahají své oblíbence a nesnaží se dávat příležitost novým talentům. Známosti hýbají touhle branží, je jedno jestli je to činohra, muzikál nebo film. A pak další věc, je jedno jes...

Židle neurčitě seřazené po prostoru, osamělé hudební nástroje, tři nehybné postavy a Taťjana Medvecká v roli Lízalky stroze odříkávající popis prvního obrazu. Tak začíná Maryša bratří Mrštíků v Nárdoním divadle. Režisér Jan Mikulášek spolu se scénografií Marka Cpina zůstal věrný svému osobitému stylu. Neurčitá moderna jemně naznačující všechny problematiky, kterých se Mrštíkové dotkly s důrazem na ty nejaktuálnější.Výrazná je práce s maskami. Na jednu stranu představují pamět rodu a na druhou stranu veřejné mínění. Zajímavě doplňují v celku chudou scénu avšak můžou se zdát zbytečné.Scéna hraj...

Přiznávám, v uplynulém roce (nebo přesněji od loňského března) jsem Divadlo D21 trestuhodně zanedbával. Ne že bych do něj nechodil, leč o tamních inscenacích jsem mlčel. A přitom se toho během onoho období stalo povícero, kromě čtyř "dospěláckých" premiér se změnilo umělecké vedení a též nastoupila nová "píárka", vskutku kouzelná to bytost, u níž si člověk nemůže být jistý, kdy se objeví jednorožec (pokud se v něj rovnou sama nepromění), aby si ji odvezl zpět do říše fantazie. A tak se pojďme aspoň rychle ohlédnout za těmi čtyřmi inscenacemi dříve, než se tak stane. Bakchantky Inscenace, jež...

Byl jednou jeden Cafe Bar 3+1, v němž za dlouhých zimních večerů pár krásných bláznů napadlo, že by mohlo být zábavné zahrát 31.3. Macbetha na prostoru 3x1 metr v 31 minutách pro 31 diváků za 31 Kč na hlavu. A jak si usmysleli, tak se skutečně stalo. Proč vůbec o takovéto akci psát? Stručně řečeno jednak proto, že se bude opakovat (a to dříve než za rok, první repríza bude už v neděli 8.4.), takže se můžete zajít podívat, jednak proto, že podle mého rozhodně stojí za návštěvu. Přiznejme si, že tato (mikro)inscenace nevznikla s nějakými velkými uměleckými ambicemi, pravdou ale je, že to potenci...

Anotace inscenace Lorca † Bernarda končí takto: "Muži X ženy, láska X nenávist, povinnost X touha, život X smrt...", kolega Lukáš Holubec pak ve svém blogu konstatuje, že pokud jde o muže versus ženy, vidí to jako remízu. Slovy kdejakého sportovce: Tak určitěééé... Aneb nesouhlasím. Na úvod jen stručně ke koncepci inscenace, první půlka z mužské dílny publiku představí Federica Garcíu Lorcu - člověka, aby po přestávce nastoupily ženy a soustředily se na Lorcu - dramatika skrze jeho poslední hru Dům Bernardy Alby. Lorca Tak pojďte, pánové. Byť jsem vyrazil na dvě představení, tuto část jsem zhl...

Představ si... muzikál, ze kterého až mrazí Kateřina Šebelová | 14. 3. 2018 Muzikál o síle lidství Žánr: muzikál Autoři: Glenn Berenbeim, David GoldsmithHudba: Shuki Levy Režie: Petr GazdíkScéna: Emil KonečnýKostýmy: Eliška Ondráčková LupačováPřeklad: Zuzana Čtveráčková, Petr Gazdík Hrají: Martin Havelka, Kristýna Daňhelová, Dušan Vitázek, Adam Gazdík, Ivana Vaňková, Tomáš Sagher, Ladislav Kolář, Aleš Slanina, Diana Velčická a další. Když měl před deseti lety premiéru muzikál Imagine This na londýnském West Endu, sklidil slibný úspěch. O to větší bylo překvapení, když se představení po ...

Muzikál My fair lady byl napsán v roce 1956 a od svého vzniku byl velmi úspěšně uváděn na newyorské Brodway. Netrvalo to ani deset let a již v roce 1964 bylo natočeno jeho filmové zpracování v hlavních rolích s Audrey Hepburn a Rexem Harisonem. Toto zpracování nelze označit jinak,než jako legendární, protože do značné míry předznamenalo směr, jakým se budou napříště inscenátoři tohoto díla povětšinou ubírat. Příběh květinářky Elisy Doolitle a profesora Henryho Higginse inspirovaný Pygmalionem G. B. Shawa se úspěšně usídlil i na našich divadelních scénách, kde je povětšinou uváděn v klasickém ...

Hra kanadského autora Brada Frasera má blízko k sociálnímu dramatu. Odehrává se v rodině, do níž se narodil syn Joey postižený dětskou obrnou, která ho prakticky upoutala na invalidní vozík, z něhož je schopný vstát jen na chvíli. Navíc nemá dostatečný cit v rukou, což ještě více akcentuje jeho nesoběstačnost a závislost na pomoci druhých. Komunikaci s okolím Joeymu znesnadňuje i vada řeči; cizím lidem dost dlouho trvá, než začnou deformované mluvě rozumět. Rodinnou situaci před lety ještě zkomplikovala nehoda, při níž tragicky zahynula Joeyho matka, takže zůstal sám s otcem Jakem. Ten se Joey...

Abych nezačínal hned kritikou, musím uznat, že Viktor Limr byl výborný a vlastně jen díky jemu a jeho postavě Perkinsna nějaké plusové body dávám.Ano, Zamilovaný sukničkář je fraška, a jako žánr by měl příjemně polechtat a pobavit. To se dobře daří snad u starších dam, které si užívají prostinkých sexuálních narážek a bouří smíchy, když se L.Vaculík plazí v převleku jakési šelmy po květináči. Takovému publiku pak stačí vulgárnější slovo a následuje výbuch smíchu. Možná někoho pobaví, když se mladík vydává za ženu, po jevišti pluje s vějířem a všechny postavy jej za ženu (nepochopitelně) poklád...

Krysař patří k nejúspěšnějším českým muzikálům a jeho návrat do Divadla Kalich má opět úspěch. Je to přitom dílo, kterému chybí obvyklé muzikálové pozlátko, což ovšem neznamená, že není divácky atraktivní. Dramatická hudba Daniela Landy je melodická, není založená na vyložených hitech, spíše dobře podporuje zpívané dialogy. Landa je rovněž autorem libreta, při jehož psaní se inspiroval známou legendou. Pouhá adaptace mu ale nestačila, Krysařův příběh domýšlel dál, tak, aby ho přiblížil současnosti. Hamižnost obyvatel města zamořeného krysami je pouze jedním z neduhů. Ještě větším problémem se...

Věra Čáslavská byla legendární gymnastka, která projevila velkou odvahu, když se dokázala postavit komunistické zlovůli a přes četné kopance ze svého postoje neuhnout. Toto vše představení, jasně, srozumitelně a za použití zajímavých prvků, vystihuje. Pro člověka znalého osudu V. Čáslavské je tedy děj samozřejmě zcela předvídatelný, žádný velký přešlap scénář neobsahuje. Oříškem pro tvůrce jistě bylo ztvárnění samotných gymnastických prvků, myslím, že zvolili dobrou formu, ale provedení trošku skřípe. Někdy cvičení vypadá parodicky, což rozhodně záměr nebyl. Zejména sestava na bradlech má velk...

Vitka – osudový příběh, který vtáhne Žánr: činohraAutorka: Kateřina TučkováRežie: Anna PetrželkováScéna: Lenka OdvárkováKostýmy: Hana KnotkováHudba: Vítězslava Kaprálová, Bohuslav Martinů, Petr HromádkaHrají: Tereza Marečková, Dušan Hřebíček, Vladimír Hauser, Ivana Hloužková, Jan Mansfeld, Adam Mašura, Ondřej Kokorský, Simona Zmrzlá s další Brněnská spisovatelka Kateřina Tučková se do povědomí literární veřejnosti zapsala díky svým knihám Žítkovské bohyně, Vyhnání Gerty Schnirch nebo Fabrika, z nichž se první dvě knihy dočkaly divadelního zpracování. Tučková se spojila s režisérkou Annou Pet...

Děkuji vedeni DvD a hercům za ten neskutečný zážitek! Hra je dokonalá. Nechápu volna místa v sále.Vychutnávala jsem každou chvilku, každý detail: zvuky ptáčka, letícího nad diváky a scénou, sny - vzpomínky Iljuši Oblomova, nakonec, zvonkohra - skutečný funkční hudební nastroj! - dílo Jana Vondráčka... Vkusně, originálně, dojemné, smutné.. I přes to všechno váhám, jestli by nemělo DvD tuto inscenace co nejdřív dernierovat. Proč? Bojím se za zdrávi a samotný život Michala Isteníka.On nejenže Oblomova na jevišti žije, on ho umírá.. Doslova mne včera vyděsil, když na první a druhé děkovačce na sc...

Toto je několik postřehů častého divadelního diváka a občasného amatérského herce k jistému množství věcí, které činí z chození do divadla méně příjemnou záležitost, než jakou by mohla být. Bordel na scéně Asi se rozmohl se trend, že nejde udělat moderně pojatou inscenaci bez toho, aby na konci každého představení to na scéně vypadalo jako po čtyřdenním metalovém festivalu uskutečněném v prodejně potravin nebo v drogerii. Skoro to vypadá, že čím větší nepořádek, tím větší umění. Jakoby divadlo bylo jen o dělání z řádu chaos. Nechtěl bych sice, aby místo toho herci na scéně furt uklízeli ...

Včerejší představení Ghost Protocol dokázalo vytrhnout mně s mého milého světa s růžičkami na zahrádce a útulným kocourem u kamny a ponořit mně do světa jiného, cizího, neznámého, občas děsivého až hororového.Svět čísel, počítačů, svět uzavřených a osamělých lidí, kterých vyděsí obyčejný zvonek do dveří..Člověk si necítí doma, nechápe co dělá a pro koho to děla, nerozumí jiným lidem a boji se děti.. Jsem šťastná, že ten svět není můj. Neměřím tlak, nepočítám kalorii a klidně sním tucet bonbonu večer před krbem a televizi, nebojím se děti a miluji rodiče :) Člověk počítá a měří všechno možné,...