Šéfka činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni Natália Deákové charakterizovala tuto sezónu jako sezónu odklánějící se od dramatizací a přinášející klasická díla, která budou uvedena netradičně. První z této řady netradiční klasiky je slavná komedie Williama Shakespeara Sen noci svatojánské. Inscenace měla premiéru na Nové scéně v sobotu 22. října. Režíroval ji Filip Nuckolls, dramaturgem byl Vladimír Čepek. DJKT ji uvedlo v nádherném, poetickém a živém překladu Martina Hilského. Premiéře předcházela přednáška profesora Hilského, která přilákala do divadla velké množství diváků. Za hodinu a půl dal Martin Hilský nahlédnout do zákulisí Shakespeara a Snu, když poutavě s nakažlivým nadšením vyprávěl o autorovi, jehož dílo přeložil. Jak bylo možné zaslechnout na chodbách divadla, doufali diváci, že tato přednáška nebude poslední. Byla velkým zážitkem a obohacením.

Večerní premiéra Snu noci svatojánské zato ledovou sprchou. Někteří z diváků, a to všech věkových kategorií, opouštěli hlediště Nového divadla již během první poloviny představení, jiní počkali na přestávku.

Filip Nuckolls totiž vytvořil nevkusnou inscenaci, z níž zcela zmizela poezie Shakespearova kusu. Režisér ji nahradil permanentním perverzním důrazem na sexualitu. Dramatikovy verše a jejich význam splývají v jediný tok řeči udušeny nánosem narežírované obscénnosti. Chvíli posloucháte Shakespeara, přednášeného spíše exaltovaně,  ale vzápětí přijde situace, kdy byste raději v sále nebyli.

Filip Nuckolls a Vladimír Čepek před premiérou deklarovali, že budou v díle hodně škrtat. Sloučili postavy Thésea a Oberona a  Hipolyty a Titánie, jak se čas od času od přelomové inscenace Petera Brooka děje. Že však budou v inscenaci také hodně dopisovat, už neprozradili. Dopisovalo a upravovalo se ve výstupech řemeslníků (v Plzni jich je o jednoho méně, jak uvedl na tiskové besedě Filip Nuckolls kvůli nedostatku herců v souboru), a to krajně nevhodným způsobem. Výsledkem jsou s tématem nikterak nesouvisející výkřiky „Islám tady nechceme!", nechvalně proslavená věta „Hitler je gentleman", hajlování a nápis skupiny Ortel na nahých zádech řemeslníka Píšťaly Franty několikrát předvedený publiku. Tomu publiku a abonentům, z nichž si tvůrci ve výstupech řemeslníků střílí ne právě vhodným způsobem.

Celkový přístup tvůrčího týmu lze charakterizovat velmi obtížně. Vše se děje na zcela volné scéně Lukáše Kuchinky, jíž chybí především jakýkoliv náznak lesa. Ozvláštňují ji ale bílé šály zavěšené v provazišti, celek doplňují projekce nasvícených mračen a mlh. Kostýmy Jana C. Löbla nemají potřebnou vypovídající hodnotu. Jsou spíše civilní s dodanými nevkusnými atributy. Strakaté barevné paruky našité na kšiltovkách, dámy mají ruské copy, nalepené obří barevné řasy, menší verzi řas mají i Demetrius a Lysandr. Současné obleky některých pánů se  mění při výstupech v lese na podivný globální pel mel směšující Japonsko, renesanci i současnost. Řemeslníci jsou nekompromisně civilní – pravicový radikál Franta Píšťala v kožené bundě, ostatní mají sáčka, bundičky. Nesourodě hopkající elfové v podání týchž herců jsou oděni převážně do úzkých legin.

Režisérův přístup k dílu, stručně charakterizovaný výše, ´objevuje´ a polopaticky ztvárňuje sexuální narážky, kde se dá. A kde nejsou, dodá nové. Puk pomočí spící Hermii, při zmínce o panenství nazdvedává Demetrius Heleně sukni a pečlivě zkoumá, zda je opravdu panna. Že mnoho takto a podobně narežírovaných situací degraduje ženy, nelze přehlédnout. A tolik rozhozených ženských nohou se vídává zřídkakdy. Vše vygraduje při představení řemeslníků, kdy se Pyramus a Thisba domlouvají dírou ve Zdi způsobem, který velmi polopaticky znázorňuje orální sex. Narážky na homosexualitu jsou v této inscenaci očividné a zřejmě cíleně (a velmi nevkusně) zdůrazněné. Zabývají-li se tvůrci při inscenování těmito věcmi, není pak divu, že skutečné klíčové momenty díla nejsou dostatečně vystiženy, zdůrazněny a v celku splývají. A že postavy jsou nedostatečně vypracované a zůstávají ploché a nepřesvědčivé.

Thésea a Oberona hraje Martin Stránský, Hipolytu a Titánii Štěpánka Křesťanová. V Nuckollsově režijním konceptu však postrádá sloučení postav smysl a je spíše matoucí. Jako by bylo z nouze ctnost. Jako by činohra Divadla J. K. Tyla nedisponovala dostatečným počtem vhodných hereckých osobností, které by mohla do rolí obsadit.

Plzeňský činoherní soubor má ve svých řadách výborné herce, kteří to svým nasazením i v takto problematické inscenaci dokázali. Jak Martin Stránský a Štěpánka Křesťanová, tak představitelé mileneckých párů – Zuzana Ščerbová jako Hermie, Kamila Šmejkalová jako Helena, Petr Konáš jako Lysadr a Jan Maléř jako Demetrius. Řemeslníky ztvárnili Marek Adamczyk, hostující Jaroslav Matějka, Marek Mikulášek, Ondřej Vacke, Miloslav Krejsa. Egea, Helenina otce Josef Nechutný, který v závěru říkal i pasáže Theseova pobočníka Filostrata, jehož postava byla, stejně jako postava Víly, z inscenace zcela vypuštěna. Pukem byl Michal Štěrba.

Herecké nasazení všech si obdiv opravdu zaslouží. Stejně jako nasazení vlastního zdraví, neboť režie nutí představitelky Hermie a především Heleny chodit a běhat po jevišti a schodech v botách s tak vysokou podrážkou a jehlovými podpatky, že diváci tají dech a ti v první řadě s úzkostí očekávají, kdy dámy neudrží rovnováhu a zřítí se k nim. Však k tomu na premiéře nebylo mnohdy daleko! Jestliže ženy riskují zlomení nohou, tak Marek Adamczyk, balancující na cvičebním míči na samém okraji relativně příkrého schodiště, nemá daleko k rozbití hlavy a jeho kreace hned několikrát vyvolaly zděšené syknutí diváků.

Sebevětší nasazení a obětavost není však v této inscenaci nic platná. Marasmus na scéně nelze ničím přebít. Navíc poetiku není představení schopna dodat ani scénická hudba Ondřeje Švandrlíka.

Kouzlo Shakespearova Snu noci svatojánské zmizelo v propadlišti plzeňské scény a celá inscenace zanechala jen pachuť hořkosti. Sen noci svatojánské se změnil v noční můru.

Zcela nepochopitelné pak je, že toto představení plné perverze a sprostoty zařadilo Divadlo J. K. Tyla v Plzni do abonmá pro mladého diváka včetně skupiny určené pro děti od deseti let. V současné době sice již najdeme na divadelním webu zařazení představení do věkové hranice nad 14 let. Ale vzhledem k tomu, že abonmá diváci v dobré víře již zakoupili a jedno představení pro rodiny s dětmi bylo odehráno, není to už trochu pozdě?