Ve chvíli, kdy se objevila zmínka o připravované inscenaci iJá, jsem se na ni začal těšit a pídit se po možnosti obstarat si vstupenku. Kdybych si před představením přečetl zdejší Za oponou věnující se tomuto projektu, asi by mé výsledné rozčarování bylo o něco menší.

Co si představíte, když se řekne Steve Jobs a Apple? Pokud jste aspoň trochu "z oboru" a posledních několik let jste nestrávili na opuštěném ostrově bez přístupu k moderní technice, možná Vás napadnou asociace jako styl, elegance, bílá, "sekta jablíčkářů", uživatelská přívětivost, skvěle zvládnutý marketing, patentové války, nekompromisní byznys, inovace, předražená hračka, uzavřený systém, agresivní obchodní politika, rakovina, předčasné úmrtí.

A to je přesně to, k čemu došli i tvůrci iJá, výsledkem je pohádka o Uživateli, přičemž pro toto označení mám dva důvody. Prvním je určitá naivita a přímočarost, karty jsou jasně rozdány a vše směřuje po bezpečných kolejích ke svému finále. Druhým je pak samotný závěr a poselství, kdy dobro vítězí nad zlem a vše je takové lidsky hřejivé, voňavé.

Abych obhájil své nadprůměrné hodnocení vůči předchozím odstavcům, z nichž příliš optimismu nedýchá, musím se vrátit na začátek. Na počátku byl člověk, ten člověk byl v garáži, ten člověk byl Steve Jobs. Skrze něj povstalo vše, iVše. V samotném aktu stvoření už byl samozřejmě přítomen iUživatel, či alespoň představa o něm. A tato myšlenka byla následně zhmotněna v jednom, v tisíci, v milionech. Kde se vzal iUživatel? Rekrutoval se z řad uživatelů odsouzených v potu tváře užívat své osobní počítače s pomalým operačním systémem pocházejícím od vládce pekel (tedy Microsoftu) Billa Gatese.

Je snad pouhopouhou náhodou, že křestní jméno Bill v angličtině znamená též účet? Nebozí uživatelé byli nuceni kromě svých peněz platit i časem a trpělivostí při každodenním zápolení s vrtošivým systémem. A potom přišel Spasitel a těmto bídným a zmučeným nabídl alternativu, vidinu ráje, jenž je na dosah. Nesliboval vykoupení "až poté", nevytratil se s příslibem slavného návratu, byl zde a byl tu nyní, s poukázkami na okamžité blaho. Taková možnost samozřejmě není zadarmo, na cestě k osvícení musí jedinec odvrhnout vše, co ho svazuje a táhne zpět do chaotického světa těch, kteří dosud nechápou.

A tak tu máme příběh Uživatele, jenž začíná v okamžiku, kdy se nepohodl se svou přítelkyní a pokus o nápravu je zmařen nespolehlivým Počítačem. V tuto těžkou chvíli, kdy naráží na samotné dno svých sil, přijímá Spasitelovu nabídku a pořizuje si Macintosh. Je nový, je jiný, je elegantní, je vábivý, je splněným snem. Samozřejmě že instantní spása s sebou nese jisté nároky, Uživatel musí přistoupit na pravidla hry, změnit své dosavadní návyky, oprostit se od minulých pout, odměna za to ale stojí.

Předchozí paralela nicméně mírně pokulhává, je třeba mít na zřeteli, že Steve Jobs byl "pouze" člověk a tedy tvor omylný a nedokonalý, stejné proto byly i jeho produkty. Navíc s vývojem techniky a souvisejícího zvyšování standardu uživatelského komfortu je nutné jakoukoliv "technickou hračku" inovovat, zdokonalovat. Uživatel proto podléhá chvilkovým zklamáním, v reakci na něž dochází k vylepšením, za něž se ovšem platí, věčný kruh požadavků a jejich plnění je transformován v tok finančních prostředků od zákazníka k obchodníkovi.

I to je však akceptovatelné výměnou za iluzi vyššího stavu bytí, poslušná ovečka bečí na povel a pomalu ztrácí kontakt s okolním špatným světem, k čemuž notně pomáhá samotný předmět vykoupení - Macintosh. Uživatel tak postupně nahrazuje fyzickou interakci s vnějškem a propadá se čím dál hlouběji do virtuální reality.

Nezapomeňme ale, že jsme v pohádce, přichází tedy zvrat, v němž Uživatel prozře a pochopí, že Spasitel je ve skutečnosti Pokušitel, samotný Steve Jobs tváří v tvář neignorovatelné připomínce vlastní smrtelnosti procitá a postuluje, že dokonalost spočívá v přirozenosti a lidskosti a že v sobě nutně skrývá chybu. Následuje šťastný konec, v němž se Uživatel odvrací od techniky, aby žil svůj malý nudný život se svou přítelkyní, Steve Jobs neumírá, ale transformuje se ve své prvotní dílo a jako dědeček spokojeně podřimuje v koutě, jeho místo zaujaly nové iVěci, jež jsou již ovšem pouhými nástroji nemajícími na člověka destruktivní vliv.

Tolik k východiskům a obsahu, zbývá realizace. Podle vyjádření tvůrců je inscenace kolektivním dílem, jak je v Ypsilonce zvykem (ponechávám stranou či do diskuse, zda dobrým). Ano, je to poznat a je též patrné, že pochází právě z našich končin. Text samotný je totiž provinční a mainstreamový. Otevřete si libovolnou diskusi pod libovolným článkem týkajícím se libovolného iProduktu na libovolném populárně technickém serveru a pročtěte si ji. Dostanete látku, z níž je utkána tato hra, přidanou hodnotou je pouze střih dramatického díla a poselství, že i dnes může člověk zůstat člověkem. Abych byl ale fér, musím uznat, že se tvůrcům povedlo i pár opravdu "vymazlených" vtípků.

Scéna je podřízena tématu, strohá bílá místnost odráží filosofii iStylu - neosobní eleganci tvarů. Výběr hudby dobře slouží svému záměru, navíc má v inscenaci svou jasně definovanou roli.

S hereckými výkony je to poněkud složitější. Fantastická byla Vendula Štíchová, jež naprosto přesně vyjádřila všechny zadané polohy. Standardně výborný výkon podal též Daniel Šváb jako Steve Jobs laskavý i trestající. Petr Hojer neměl příliš prostoru, svoji úlohu nicméně sehrál solidně.

Poněkud kontroverzní je pro mě ale obsazení Petra Vrška do role Uživatele. Nemohu se ubránit dojmu, že se tak docela nezbavil manýr z hlavní scény, kdy není podstatná míra efektu, ale jen jeho zabarvení a hlavní není věrohodnost výkonu, ale že se každý snaží a baví ho, co dělá. I když přijmu tezi, že Uživatelovo zoufalství z Počítače i nadšení z Macintoshe jsou přehnaná záměrně, aby vynikl kontrast mezi chladnou sterilitou techniky a živočišnosti lidského tepla, přesto jsem neviděl zoufalého a nadšeného Uživatele, nýbrž Petra Vrška snažícího se toto zahrát.

Sečteno a podtrženo, iJá těží z vlny zájmu dané aktuálními událostmi, pokusy o přesah však vyznívají spíše rozpačitě. Ačkoliv motivy v inscenaci použité mohou divákovi, pro něhož nejsou počítače každodenní rutinou, přijít nové a obohacující, pro mě osobně šlo z většiny o příslovečné mlácení prázdné slámy. Přesto považuji její zhlédnutí především díky výkonům Venduly Štíchové a Daniela Švába a dále pak několika šťastným nápadům za přínosné.