75% Velkou roli v inscenaci sehrála sice úsporná, nicméně všeříkající scénografie K. Holkové, která děj situovala do fotoateliéru. Rozvěšené fotografie tak byly symbolickými nositeli dávných vzpomínek, ať už hezkých, nebo těch méně šťastných. Jenže někdy mohou také lhát, poněvadž ne každý člověk se před objektivem fotoaparátu dokáže tvářit přirozeně. A přesně takový pohled na postavy v dramatu H. Ibsena vystihl precizní režií P. Gábor. Herecky pečlivě zpracovaná inscenace šla po smyslu textu a vytvořila strhující podívanou, kterou narušily jen dvě věci. Velmi pozvolný začátek a herectví J. Fišara, jenž vytvořil zbytečně prvoplánovou figuru bezpáteřního pastora. Ostatní obsazení bylo vyrovnané, určitě však musím zmínit výtečnou A. Sasínovou-Polarczyk, jež se snažila navenek co nejméně projevovat své pocity, její tenze však byla zřetelná, A. Čubu (psychicky zdeptaného mladíka vystřihl skvěle a maximálně uvěřitelně) a Z. Truplovou v roli nejpokrytečtější postavy příběhu. Taková inscenace se sleduje sama. Další body pro KSA.