Možná se mělo jednat o sondu do života současných mladých lidí žijících v Berlíně, inscenace na mě však působila pouze jako romantická lovestory o dvou lidech, kteří se na začátku příběhu setkávají, prožijí milostný románek, poté se odloučí, aby se v závěru opět potkali a pohlédli na to, kam je osud zavál a jak si s jejich osudy pohrál. Délka inscenace neodpovídá síle sdělení, text nepřináší nic moc objevného. Největší problém jsem spatřoval v netypickém uspořádání jeviště. Poněvadž Strašnické divadlo nemá moc dobrou akustiku, polovině dialogů jsem nerozuměl, což považuji za vysloveně školáckou chybu režisérky, která si moc invenčně neporadila ani se scénami, které sloužily jako výplň mezi jednotlivými výstupy. V ústředních rolích zaujme spíš T. Císařovská, jejíž postava je i lépe napsaná, nicméně především v samotném závěru se projeví hereččina prozatímní nezkušenost, poněvadž se jí nedaří Talmu dostat do adekvátní polohy, již text nabízí. O poznání hůře se pak daří V. Marholdovi v roli Jörga, kterého hraje jednotvárně, přičemž jeho praktická herecká nezkušenost se odhalila naplno právě v nelehkém závěru. Přesto však zhlédnutí představení není promarněným časem, naopak. Bavilo mě samotný příběh sledovat (dost možná mnohem víc osloví teenagery) a ačkoli by se to nemuselo z výše uvedeného zdát, oba hlavní protagonisty považuji za nadějné mladé talenty. Zkušenosti se prostě nějak čerpat musejí. Navíc i snažení Divadla X10 je mi mnohem sympatičtější než produkování průměrných a podprůměrných inscenací Národním divadlem či Divadlem na Vinohradech. Tohle má aspoň nějaký smysl.