Nastudování M. Pecka na mě působilo jako zjevení především z jednoho prostého důvodu: podařilo se mu totiž výstupy řemeslníků zpracovat nápaditě a bez pitvořivě nesmyslných přídavků. Po mnoha letech (viděl jsem osmnáct nastudování) jsem se tak konečně při těchto scénách dokonce i bavil. Herecky vyrovnané, snad by bylo záhodno zmínit aspoň J. Konečného v roli Puka a T. Novotného coby Mikuláše Klubka – i on je jistě jedním z hlavních příčin a důvodů, proč řemeslnické scény dopadly takto šťastně. Pěkná hudba R. Mankoveckého, některé Shakespearovy dialogy či monology byly dokonce zhudebněny, což opět napomohlo hlavně řemeslníkům. Písně byly navíc do inscenace naprosto přirozeně zakomponovány, nejednalo se tedy, jak už to někdy v podobných případech bývá, o pouhou vycpávku či režijní rádoby ozvláštnění. Lze diskutovat nad tím, proč byly některé songy zpívány v angličtině a některé v češtině, ovšem toť jen bezvýznamné hnidopišení. Příjemná zábava.