Bulgakova komedie Zojčin byt patří (aspoň v Čechách) mezi zřídka uváděné hry (v archivu Divadelního ústavu je zmínka pouze o šesti inscenacích). Naposledy se hrála v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde měla premiéru v roce 2002, jejíž zdařilou inscenaci Věry Herajtové jsem měl možnost zhlédnout. Samotný text je dle mého názoru cenný, vyjma zajímavých hereckých příležitostí, hned z několika důvodů. Především nám přibližuje dobu konce 10. let minulého století, kdy bylo v Rusku, byť v omezené míře, kvůli špatné poválečné hospodářské situaci povoleno soukromé podnikání. Dále se zabývá těžkostmi umělců, inteligence, duchovních či kulaků, kteří se snažili emigrovat nebo se aspoň dostat do jiných stalinovskými čistkami méně „ohrožených“ společenských vrstev. Jednou z takto „postižených“ osob je i hlavní postava Zoja Denisovna (solidně ztvárněná J. Janouškovou), jíž hrozí vystěhování z bytu, poněvadž obývá víc metrů čtverečních než určovala tehdejší norma. K čemu všemu se někdejší společenská smetánka musela po revoluci snižovat popisuje Bulgakov sice jen náznaky, nicméně velmi trefně... J. Klimsza se svojí inscenací vydal cestou snažící se dění přiblížit současnosti, což se ukázalo jako ne zcela správný klíč k tomuto přece jen trochu „zaprášenému“ textu vyžadujícímu pozorný dramaturgicko-režijní výklad. I když se režisérovi podařilo inscenaci pečlivě zpracovat herecky a divákům po této stránce nabídnout výbornou podívanou (překvapili zejména A. Postler a Z. Rumpík; výjimku tvořil jen L. Špiner, který postavu Asiata Cherubína díky znatelné odezvě v publiku neadekvátně přehrával), přesto se nabízí otázka, proč v tomto poněkud fádním režijním balení hru dneska uvádět. Kdyby šla režie cestou nejmenšího odporu a snažila se pracovat spíš s atmosférou někdejších ruských časů, aby současnému divákovi odhalila problematiku této nelehké doby, jistě by přinesla větší hodnotu. I tak je však inscenace zajímavou exkurzí ke hře, jež by si zasloužila větší pozornost českých divadel. Takže i přes zmíněné nedostatky patří Východočeskému divadlu dík za její uvedení.