Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Ubu králem – Svoboda! – groteskní fraška o ztrátě svobody, ze které mrazí...

Ubu králem – Svoboda! – groteskní fraška o ztrátě svobody, ze které mrazí...

Kateřina Šebelová (pro Epoch Times -české vydání)

Režie: Vladimír Morávek

Překlad: Prokop Voskovec

Hudba: Tereza Marečková

Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková

Dramaturgie: Lucie Němečková

Hrají: Miroslav Donutil, Ivana Hloužková, Martin Donutil, Dominik Teleky, Tomáš Milostný, Adam Mašura, Milan Holenda, Ondřej Kokorský, Simona Zmrzlá a další.

Když byla před 120 lety premiérově uvedena hra Alfreda Jarryho Král Ubu, byl to skandál. Diváci pískali, dupali a houfně odcházeli ze sálu. Dnes, o více než století později, má inscenace za sebou nesčetné filmové a divadelní adaptace nejrůznějšího druhu a provedení. Tvůrčí tým Vladimíra Morávka se v brněnském Divadle Husa na provázku rozhodl uchopit Jarryho hru po svém. Inscenace Ubu králem: Svoboda! měla premiéru 24. února 2017 ve Velkém sále Divadla Husa na provázku.

Samozvanec, kterému chutná moc

Král Ubu – hlavní postava Jarryho hry – je fiktivní polský samozvanec, který se dostane k moci tím, že zavraždí legitimního vládce země. Ubu, kterého manželka nejprve donutí k likvidaci nepřátel a ujmutí se vlády nad královstvím, se postupně začíná měnit z neambiciózního hlupáka ve vladaře opitého mocí, později v tyrana a nakonec v ustrašeného patolízala, který vývojem událostí o moc přichází.

Prokletá hra, která dodnes táhne

Režisér Vladimír Morávek si vzal na mušku téma lidské svobody, ale i téma totality a její vliv na naše životy. Král Ubu byl jen na tuzemských divadelních prknech uveden více než třicetkrát, po vpádu vojsk Varšavské smlouvy byl dokonce na našem území zakázán a dodnes jej provází punc skandálnosti a pobouření. Přesto, i po tak dlouhé době, co se král Ubu na divadelních jevištích objevuje, nás už nemůže Jarryho text šokovat jako před sto lety, ovšem obsah a poselství, které inscenace nabízí, je i po desetiletích nadčasová.

A tak nás scénář inscenace přivádí zpět, o 120 let později, přímo na slavnostní premiéru, která byla sama o sobě skandálem. Hru uvede sám Alfred Jarry (Martin Donutil) a pak už nás vtahuje příběh tyrana, který si v mnohém nezadá s kterýmkoliv vládcem či politikem kterékoliv doby. A nebyl by to Vladimír Morávek, aby hru nepojal svérázně, s nadsázkou humoru a grotesky, která je servírována v nespoutaném bláznivě chaotickém servisu.

Ubu Králem – Svoboda! (Ivo Dvořák)

Chaos, sprostá slova, nepořádek znova a znova...

Divoký start je tu, a tak scénou létají věci, herci se proplétají mezi lidmi, až zcela opanují celý prostor včetně ochozů, všude vládne chaos a nepořádek, hodně se tu křičí, mluví sprostě a do toho zběsilého rytmu zní Marseillaisa. Scéně dominuje obrovský slon a konstrukce s blikajícími neony, kterou si Morávek vypůjčil ze své hry Dokonalé štěstí (Národní divadlo). Desítky rekvizit jen umocňují chaotický „ubuovský" prostor, který udržuje fraškovitý náboj hry a od začátku do konce. Děj doplňuje groteskně laděná hudba Terezy Marečkové. Divák se ocitá v jakémsi až surrealistickém snu, který však mrazivě připomíná totalitu, jež po nesmělém otrkávání přerůstá v tyranii, která nakonec sama požírá své děti.

Kostýmní složka nás v tom šíleném snu nechává ještě více zabřednout. Samozvaný uzurpátorský král po celou dobu nesundá obtažené spodky s vycpaných břichem, které maximálně ozdobí královským hermelínem a dřevěnou korunou nebo starou pomačkanou zaprášenou uniformou. Ostatní postavy s bílými obličeji povětšinou v černých dobových šatech ztělesňují surrealistický tón inscenace s věrohodnou naléhavostí. Jen tak na okraj sledujeme mladíčka v červených trenýrkách, jako občana toužícího po svobodě projevu. Tato vsuvka přesně zapadá do Morávkova pojetí provázkovského projektu O současné krizi aneb Jak z toho ven.

Oba Donutilové na scéně

Vladimír Morávek s autorizačním týmem vsadil výběrem hlavního představitele na Miroslava Donutila (král Ubu), o jehož obsazení se uvažovalo na Provázku již v 80. letech. K tomu obsadil do role autora Jarryho (a mnohých dalších postav) jeho syna Martina. Osvědčený tandem se i zde ukazuje jako jistý tah na branku. Jevišti samozřejmě dominuje Donutil starší, který ovládá scénu, stejně tak jako jeho král Ubu svůj lid. Dobře prokreslená postava, která mění svoji dynamiku v nejrůznějších polohách – od neambiciózní figurky, „lidového" panovníka po mocí opitého vladaře a končí jako do přízně vtíravě se vnucující padlý vládce. Miroslav Donutil je jako Ubu zcela jistě a zaslouženě i králem této scény.

Samozřejmě zdatně mu sekunduje zkušená provázkovská herečka Ivana Hloužková ztvárňující Matku Ubu, která působí ve svém podání jako schopná manipulátorka těžící ze svého postavením maximum. Živelnost a nespoutanost Ivany Hloužkové, se kterou do role vstupuje, z ní dělá schopnou partnerku nestoudného diktátora Ubu.

Divácky vděčný je i Tomáš Milostný, který představuje Svědomí. Milostný díky svojí tělesné konstituci a pisklavému hlásku zde s lehkostí, polonahý pouze s kufrem, představuje právě to Svědomí, které zde nemá vůli se projevit, ač se o to vší silou snaží. Zaujme Simona Zmrzlá jako varující manželka později zabitého krále, která se mění v bohyni pomsty, když přichází s vojskem svrhnout krále Ubu, aby byla později odstraněná ruským carem.

Ubu Králem – Svoboda! (Martin Donutil). (Foto: Ivo Dvořák)

A samozřejmě nezklame ani Martin Donutil ztvárňující autora hry Alfreda Jarryho, který v emotivním popisu děje diváky celou hrou provází. Nicole Maláčová, která v závěru přestavuje ruského cara s ledově chladnou tváří, svou obrovskou rudou sukní vévodí scéně a člověk pak lehce nabude dojmu, že tato sukně zaplaví celé jeviště, stejně jako celou říši, která se jí podvolí.
Nelehká podívaná, ze které mrazí

Morávkovo pojetí Jarryho hry Ubu králem: Svoboda! představuje groteskní klaunskou podívanou do země, kde s nadsázkou včera znamenalo dnes. Můžeme sledovat postupný vzestup moci, kde svoboda dostává na frak a ti, kteří o ni usilovali, se mění na loutky sloužící novému režimu. Hra, jak je tu prezentována, rozhodně nenabízí odpočinkovou inscenaci. V první polovině hry se přes clonu sprostých slov a jistou nepřehlednost postav i dějové linky diváci postupně prokousávají dějem, který působí zmateně a chaoticky. Celá hra je prezentována jako divoká, výstřední féerie.

Sledovat herecké umění staršího z Donutilů v kombinaci se sehraným hereckým ansámblem (okořeněný novými tvářemi) je radost, a tak zbytečná přemíra vulgarismů, kterými hra v první půli přetéká, je zapomenuta. Druhá polovina hry už běží zklidněnějším tempem, postavy se obnažují v celé svojí nahotě a pozorovat posun moci s čerstvě nabitým sebevědomím až po bolestivý pád je osvěžující a vtipné, a přitom z něj postupně až mrazí. Morávek se nesnaží být konkrétní, přesto však mezi řádky lze vyčíst téměř zneklidňující poselství, které vyznívá i v dnešní době až děsivě aktuálně.

Hodnocení: 70%

 

Článek publikován na webu www.epochtimes.cz


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.