Broučci – Obrázky z paloučku pod jalovcem

Léta páně 1875 se narodil Brouček tatínkovi panu Karafiátovi, maminka neznámá. Po sto třiceti pěti letech (přesně 3. října) se narodil jeho mladší bráška slečně (!) Balzerové, které asistoval pan Jirků. Celé se to odehrálo v podzemí podniku sídlícího u věže, jakéhosi Minoru.

Je to zvláštní místo, chodí tam spousty dětí a pak (většinou) odcházejí s velikými úsměvy. A toho švitoření všude! Tak semhle se Brouček vyklubal. A jak už to u broučků chodí, už od samého začátku byl strašlivě zvědavý. Všechno chtěl vidět, všechno poznat. Jen co si protřepal křidýlka, už frrrnk objevovat.

A co že to všechno potkal? Fůru dalších broučků a brouků i jiných hmyzáků a hmyzáčků. Zvláštní je, že tak trochu připomínají věci, co má maminka v kuchyni. Kouká na berušku, motýly, popovídá si s mlaďoučkou kudlankou, pro kterou si přijde její maminka a ta je pořádně velikánská, zabere skoro celý sklep, vidí hovniválky, jepice a ještě spoustu dalších. Když přijde noc, vyletí ze svých domečků můry, poletují po hlavách dětí, které se je snaží chytit, ale oni vždycky uletí. Je to náramná krása.

Ale jak už to na paloučku pod jalovcem bývá, hmyzáčci se nejenom veselý, ale taky se požírají, umírají. To se děti trochu bojí. A protože nerozumějí broučí zvukům, moc ani nevědí, co se to tam celou dobu, v tom tmavém sklepě, vlastně děje. Naštěstí tam jsou maminky a tatínkové, aby to dětem řekli. A k tomu všemu moc hezky hrajou různí pánové muziku.