Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Co jsme mohli dělat?
Lukáš Dubský, 9.5.2017

Zdařilého textu polského dramatika Tadeusze Słobodzianka se po české premiéře v pražské Komedii možná trochu překvapivě ujalo brněnské Divadlo Polárka, které uvádí především hry pro děti a mládež. Naše třída je hra, která velmi emocionálním způsobem zachycuje výsek polských dějin a středočkolákům tedy může přinést podrobnější vhled do problematiky masového vraždění za druhé světové války.

Naše třída nikdy nemůže v České republice rezonovat tolik jako v Polsku, kde je násilí na Židech páchané Poláky stále v mnohých kruzích tabu. Ovšem ačkoliv Słobodzianek vypráví o specifické dějinné události, ke které došlo v Jedwabnem, nenávist k cizímu elementu, davová psychóza a krajní jednání, jehož se člověk dopouští pod tlakem okolností, jsou témata univerzální. Nová inscenace tak bude všeobecně srozumitelná.

Hraje se v kulisách evokujících školní třídu, změny prostředí jsou neiluzivní, stejně jako veškeré násilné scény. Ty jsou herci detailně popsané, na scéně provedené jen v náznacích a většinou jsou doprovázené nepříjemnými zvukovými efekty, které protagonisté vytvářejí třeba pomocí gumové hadice, jež se často mění v mučící nástroj. Słobodziankův text si nebere servítky a masakr v Jedwabnem popisuje do nejmenších detailů. Tísnivou atmosféru umocňuje i silný zápach kouře způsobený pálením papírů přímo na scéně.

Herci tvoří partu spolužáků, jejichž životní cesty se v osudových okamžicích protnou. Vývoj jednotlivých charakterů je velmi zajímavý a ukazuje, že hledat nějaké predispozice ke zlu je obtížné - největších zvěrstev se dopouštějí lidé, do kterých byste to nikdy neřekli. Těžko z herců někoho vyzdvihovat, společně celý ansámbl (i s hosty) skládá poněkud depresivní mozaiku životů jedné polské generace.

Pokud má Naše třída nějakou slabinu, je to Słobodziankova snaha dopovědět do detailů osudy všech postav. Nic nedořečeného nezůstává ani ve scénách masakru, kdy detaily zvyšují divákovo znechucení nad nepochopitelnou vraždou stovek Židů v Jedwabnem. Závěrečný obraz, kdy je zrekonstruována životní pouť všech, co přežili druhou světovou válku i stalinistické čistky, se neubrání jisté statičnosti. Režisér Rychlík se s tím sice vyrovnal lépe než jeho kolega Jan Novotný v Divadle Komedie, ovšem stejně je druhá polovina inscenace trochu zdlouhavá.

To ale nic nemění na tom, že je Naše třída velmi povedená inscenace, na kterou se vyplatí zajít. Oddechová záležitost to ale opravdu není...


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.