Čtyřlístek je přesně ten typ představení, které lze nazvat rodinným - přijdou si při něm na své malé děti, ale možná ještě více dospělí, kteří zavzpomínají, jak v těch 70. či 80. letech listovali stránkami oblíbeného (a v té době takřka jediného) komiksu.

Hradecká inscenace ukazuje Davida Drábka v té nejlepší formě. Čtyřlístek má jednoduchý příběh, který není komplikován přemírou vedlejších dějových linií, jak tomu bylo třeba v Drábkově Unisexu. To, že je příběh jednoduchý, ale neznamená, že by byl hloupý! Naopak. Povedlo se naprosto nenásilně (a bez zbytečného moralizování) převést na jeviště humornou pohádku o nestárnoucí síle přátelství známé čtveřice.

Je znát, že Drábek je velkým fanouškem Čtyřlístku, takže pamětníci se setkají s mnoha oblíbenými proprietami kreslených příběhů (namátkou neposlušný robot Rodom a další Myšpulínovy vynálezy). Zároveň ale Drábek mixuje zábavný koktejl popkulturních odkazů - takže uslyšíte hlášku z Hvězdných válek, kolem propluje Sandokan, Pinďa zatančí na ústřední píseň Hříšného tance a zazní i populární Eláni.

Za zmínku stojí výtvarné řešení scény - příběh je rámován jako vyprávění holčičky Míši (Marie Poulová), která si doma vymýšlí vlastní příběh své oblíbené čtveřice. Veškeré změny kulis pak obstarává ona ve svém malém loutkovém divadle, přičemž se díky projekcím mění kulisy i na jevišti.

Herci si dokázali s postavami zvířátek opravdu vyhrát, dobře využívají všechna klišé, která jsou se známou čtveřicí spojena. Dohromady jim to funguje báječně, pokud bych měl někoho vyzdvihnout, byl by to Pavel Neškudla, který dokázal Pinďovi vtisknout neodolatelně vtipné tiky tvořené neustálým poskakováním a opakováním svých dotazů.

Čtyřlístek je jedna z těch vzácných inscenací, kdy člověk odchází z divadla s úsměvem a s příjemnou nostalgií v hlavě.