Blog redakce i-divadla

O autismu bez sentimentu
vydáno: 1.4.2014, Lukáš Dubský

Podivný případ se psem není jen intimní zpověď autistického chlapce, ale je to hra, která má spád, a je svým zvláštním způsobem i velmi vtipná. Vyplývá to ze střetu Christopherova krystalicky čistého pohledu na svět s naším vnímáním běžných životních situací. Nemalou měrou se na kvalitě hry podílí dramatizace. Převést Haddonův román na divadelní prkna byl přitom celkem oříšek – kniha je totiž napsána v první osobě a děj se v ní mísí s volným tokem Christopherových myšlenek. Simon Stephens je naštěstí zkušený autor divadelních her, které lze zařadit do proudu coolness dramatiky. Dokáže tudíž celý příběh podat bez sentimentu, nijak se nepřibližuje k slzopudnému kýči, který by divák možná vzhledem k tématu očekával.

Podařil se tah udělat z Christopherovi učitelky Siobhan opovědníka příběhu. Přebírá některé chlapcovy repliky, pro představitele hlavní role to pak znamená méně monologů a větší prostor pro jevištní akci. Role Christophera je velkou hereckou příležitostí, kterou Vojtěch Blahuta dokázal naplno využít. Zbytečně nepřehrává, mladého autistu ztvárňuje věrohodně a díky jeho fyziognomii mu divák spolehlivě uvěří i patnáctiletého chlapce. Blahuta hraje samozvaného detektiva jako člověka, jehož svět má přísnou vnitřní logiku. Je to nadaný matematik a svět čísel ho uklidňuje. Na rozdíl od skutečného života má přesně daná pravidla, nelze v něm narazit na zrádné metafory.

Zábavná je také přiznaná divadelnost, která se projevuje třeba tím, že představitelé menších rolí jsou takřka neustále na scéně a celý příběh nezúčastněně sledují. V jedné scéně pak Siobhan říká Christopherovi, že v divadelní hře nemůže divákům vysvětlovat řešení matematické úlohy, ať to udělá až po závěrečném potlesku, pokud to někoho bude zajímat. A to se nakonec skutečně stane, Christopherova matematická show je originální tečkou za vydařeným večerem. Režijní vedení Mikoláše Tyce je nenápadné, někteří herci sází na takřka civilní projev (Hana Holišová jako Siobhan nebo Igor Ondříček coby Christopherův otec), menší postavy jsou ztvárněny v lehké nadsázce.

Snad jen scéna Christopherova útěku z domova a jeho následná cesta vlakem a metrem je příliš zdlouhavá. Divák by jistě pochopil, jak těžké je pro autistu takovou cestu absolvovat, i kdyby to celé netrvalo snad čtvrt hodiny.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.