Muzikály podle filmových předloh jsou v současné době ve velké oblibě producentů na Broadwayi i West Endu. Nepovažuji to za nějaký problém, jelikož muzikál se vždy inspiroval ostatními médii. Navíc některé snímky si o převedení do muzikálové podoby přímo říkají. Mezi ně patří i slavná romantická duchařina, kterou v devadesátých letech viděl v televizi snad každý.

Duch osciluje mezi romantickým filmem, komedií a mysteriózní podívanou, nechybí ani drobná detektivní zápletka. Autoři muzikálové verze se touto diverzitou inspirovali, a tak je i hudební složka zajímavá a variabilní - je to především klasický pop, místy ovšem s nádechem rapu či gospelu.  Jen trochu chybí nějaká ústřední pecka, takže mi po pár dnech od zhlédnutí v hlavě zní především Unchained Melody interpretovaná jen D. Vitázkem s kytarou.

V Brně udělali z Ducha opravdu výpravnou podívanou. Napsat, že scéna Chrostopha Weyerse byla naprosto skvěla, je už téměř zbytečné, protože si skoro nepamatuji, kdy tomu tak nebylo. Tentokrát ale Weyers v lecčems překonává i své předchozí práce. Hlavně scény v metru jsou natolik vymakané, že díky projekcím a dalším efektním trikům člověk skutečně věří, že na jeviště přijela vlaková souprava.

Z herců kraluje Dušan Vitázek, kterému role klaďase Sama opravdu "sedla". Dobře zpívá, v hereckém projevu je přirozený a nevtíravě zábavný. Ivana Odehnalová je méně výrazná, přesto je její Molly veskrze sympatická postava, které člověk nemůže nefandit. Role Ody Mae Brownové je velkou komediální příležitostí, za kterou byla Zdena Herfortová dokonce nominována na Thálii. Ovšem i Markéta Sedláčková dokázala tuto roli náležitě využít pro rozehrání komické dějové linky. Ondřej Studénka není špatný v činoherních pasážích, jeho zpěv se ovšem ve společných výstupech s Vitázkem, Odehnalovou a company ztrácí.

Obvykle mi vyložené dojemné scény ve filmu i na divadle spíš vadí, ale tady to vše tak nějak hladce plyne, že se člověk nakonec nechá dojmout velmi rád.