Dřív než jsem setkal s krásnou a tuze zajímavou exotikou divadla vzorců, nádherných kostýmů a masek či neuvěřitelných pohybových schopností mladých aktérů pekingské opery, musel jsem cestou do koncernového podniku Palác Akropolis akciové společnosti (to není fór, tak si říkají) hodně přemáhat. Ne kvůli silné chumelenici, ale proto, že do zauzených míst lezu nerad. Skoro bych řek, že v Paláci Akropolis porušují jistý zákon. O to větším kontrastem působila ta jímavá nevinnost, ale zároveň profesionální projev (nejen) dětských účinkujících z druhé strany zeměkoule.

Esence, z nichž je tradiční čínské divadlo sestaveno, jako výrazový pohyb, akrobacie, bojová umění, zpěv, výtvarné symboly a děj kondenzovaný do ustálených vzorců, tvoří pro našince fascinující celek. Ne že bych se v těch vzorcích vyznal, jsou mi známy jen některé, jen bych pro naši zeměpisnou šířku doporučil převzít plné nasazení a maximální koncentraci. Nebo smysl pro fantazii, která vychází z těch nejjednodušších maličkostí. Herectví s nohou za uchem nechť si nechají.