Nejlepší na diváckém přístupu k divadlu je, když toho moc nečekáte. Nebo něco přece, ale ne že si pro sebe objevíte, že Ondřej Brousek je ještě větší všeuměl, než si myslíte. Že prochechtáte dvě a půl hodiny. Že budete s radostí sledovat další a další kreativní nápady tvůrců a těšit se s každou scénou na další. Nebo že si řeknete, že ten Tomáš Šulaj by si vážně zasloužil Thálii nebo Radoka. Muzikálová podoba Adély je parádní parodií „na druhou“, které k dokonalosti chybí snad jen lepší pěvecké zvládnutí partů (včetně lepšího nazvučení) a herecko-pohybových kreacích v panoptiku postaviček dokreslujících dění.

Hudební stránka nového českého muzikálu místy má docela vtipný charakter míchanice nápodoby stylů a motivů. Tento přiznaný crazy princip přispívá k nadsázce, která baví diváky od začátku do konce. Brouskova hudební perzifláž vtipně odkazuje na klasické (i současné!) muzikály nebo známé staropražské kuplety. Přidává se i režisér a choreograf Radek Balaš: např. scéna příjezdu Nicka Cartera do Prahy dokonale evokuje scénu z Hello, Dolly! Kdo chce, může si poznané citace zaznamenávat, jeden papír mu stačit rozhodně nebude. Eklektismus by vadil, kdyby na jevišti nefungoval. Kolektivní pojetí a výrazné herecké výkony však tvoří svébytný a funkční celek skvostného a velmi zábavného panoptikálního reje. Vedle Tomáše Šulaje (Nick Carter) bych vyzdvihl také výkony Martina Vrtáčka (komisař Ledvina), Jiřího Hejcmana (drastický botanik Rupert von Kratzmar) a Josefa Kubáníka, který v postavě komorníka tohoto šíleného vědce stvořil opravdu neuvěřitelného debila.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 80 %.