Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Když zavítá máj
Peter Stoličný, 12.5.2017

Opereta. Žánr, ve kterém se mluví, tančí a zpívá vznikl v 18. století, ze singspielu, jako odnož opery s komickými prvky. Má své předchůdce v zábavném divadle, v kabaretu, voudeillu. Ve střední Evropě se opereta těšila obrovskému zájmu v 19. a 20. století, dokud její místo nezaujal muzikál.

V muzikálu (slovy dr. Osolsoběho) se mluví, aby se to muselo dál vyzpívat, tančí se, když už nestačí zpívání a když nestačí ani tanec, musí se zase mluvit. V operetě se mluví, potom se to vyzpívá a v pozadí se na to téma dekorativně tančí.  Muzikál potřebuje interprety vybavené herecky, zpěvně i tanečně. V operetě protagonisté mluví a zpívají, profesionální tanec spíše nechají na tancující „křoví".

Brněnské Národní divadlo mělo kdysi čtyři samostatné soubory. Operu, činohru, balet a operetu s muzikálem. Ale orchestry například, mělo divadlo dva. Operní a baletní a potom ten operetní - muzikálový. Věčným problémem byla kvalita orchestru. Zjednodušeně řečeno, ti lepší šli do velkého operního orchestru. A kvalita protagonistů byla také velmi různá. Od talentovaných všestranných umělců až po...říkalo se jim „šmíraři".

Ředitel divadla, Mojmír Weimann na přelomu 20. a 21. století vyřešil problémy finanční i umělecké tím, že prostě operetu zrušil. Ti talentovanější přešli do souboru Městského divadla v Brně (kde byla naděje, že se tam bude hrát i kvalitní opereta), ostatní, nic naplat, od divadelní múzy odešli. V Městském divadle se pár operet odehrálo (např. nádherný Straussův Netopýr) vznikla i opereta nová (Ferdinand, kd'e ste?) ale jinak se opereta stala mrtvým žánrem. Vytlačil ji muzikál, který v Městském divadle uvádějí v excelentní kvalitě.

Opravdu je opereta definitivně mrtvý žánr.? Paní Eva Šlapanská, neúnavná glosátorka dějin brněnských divadel a osobností, manažerka, divadelní publicistka, už hodně let majitelka neuvěřitelné energie, si myslí, že ne. Že opereta má stále svého diváka. Spolu s mladým tenoristou Josefem Šabakem dali dohromady malý operetní soubor. Bez dotací, bez jakékoliv podpory připravují různé hudební večery. Jednak původní české operety (Na tý louce zelený, Bratránek z Batávie) a potom koncety, kde znějí úryvky z oper i operet naší i světové provenience.

Posledním uvedeným programem byl koncert: Když zavítá máj. Uvedeno 9.5. v Mozartově sále divadla Reduta (nejstarší divadelní budova v gesci Národního divadla Brno). Nové operetní studio má předně už zmiňovanou osobnost Josefa Šabaka. Od roku 2014, kdy bylo Operetní studio založeno, stihl tento sympatický a talentovaný zpěvák a herec, student operního zpěvu na Ostravské univerzitě. (Ovšem předtím prošel povoláním číšníka, vzdělával s v ekonomii, nakonec však našel sám sebe ve studiu tenorových partů.) Jeho kolegyní jsou sopranistky Silvie Adamová a Markéta Böhmová, členky opery Národního divadla Brno, kterým je také opereta blízká. V programu ještě vystoupil dětský zpěvácký sbor Základní umělecké školy varhanické z Brna a do programu  přispěla i herečka činohry Národního divadla Monika Maláčová, dvěma Seifertovými básněmi.

Je jistě správné zmínit se o dramaturgii celého večera. Byla dílem Evy Šlapanské. Není jednoduché skloubit různé žánry a vystoupení protagonistů v logické výstavbě za sebou, když jsou v koncertu zařazeni jenom tři sólisté. Zpěv (bez mikrofonu) je náročný žánr. Večer operních melodií a po pauze melodií operetních a muzikálových. Dramaturgyně zvládla výstavbu koncertu výborně, včetně začlenění dětského sboru do několika čísel (například do Smetanovy Hubičky – Vendulčiny ukolébavky, nebo do písní Stanou se zázraky, ze Zimmerova Prince Egyptského). Vzniklo pestré představení, s kvalitní interpretací v radostné atmosféře máje. V závěru potom zaznělo to nejlepší z Lehárovy Země úsměvů, z Paganiniho nebo z Veselé vdovy.

A diváci...? Začali jsme zamyšlení nad tím, jestli je opereta opravdu mrtvým žánrem. Mozartův sál Reduty má přibližně 450 sedadel (či židlí). Bylo vyprodáno. Pravda, převažovaly šedovlasé divačky, bylo jich výrazně víc než mužů. Proč asi? Se závistí jsem si jako muž uvědomil, že se ženy dožívají vyššího věku... Ale potěšilo mne několik mladých lidí. Že by opereta neumírala...? Najde si i v budoucnosti svého diváka? Přiznám se, že nemám odvahu představit si budoucnost. Ale v ten večer, devátého května se Redutou ozýval nekonečný aplaus, nádherný závěr hudebního koncertu. A manažerka koncertu Eva Šlapanská dokázala se svým týmem sehnat sponzory, Lesy České republiky a firmu Premiéra Sveet (která každému divákovi nabídla malou čokoládku) a další firma, žel nezaznamenal jsem její jméno, která se postarala o květinovou výzdobu proscénia a o krásné růže, které v závěru děti zpěváckého sboru roznesli mezi diváky.

Mám však taky jednu výtku: Paní Šlapanská byla v sále, taky tleskala. Ale když k ní přiběhl Josef Šabaka s hezkou kyticí, očekával jsem, že je doprovodí na jeviště, a to se nestalo. Škoda, zasloužila by si potlesk celého Mozartova sálu.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.