Opět zdařile ujeté podobenství o ujetostech kolem nás a především v nás..

Herecky velmi vyrovnaná inscenace s dominujícím výkonem M. Fingera coby recepčního. I když tato McDonaghova novinka už nemá takovou sílu jako předchozí autorovy počiny, stále zůstává velmi nad průměrem současné dramatiky. A bohužel ukazuje ujetý svět a myšlení lidí kolem nás až velmi pravdivě... Režie se mohla odhodlat ke škrtům, v druhé části se totiž běh jinak celkem svižné inscenace zpomaluje. Také scéna s telefonem nebyla autorem dostatečně promyšlena, zásah dramaturgů či režiséra by byl na místě. Celkově však zdařilé nastudování.

Úspěšný dramatik pracuje se svými (osvědčenými) postupy i v této hře, opět originálně snoubí černý humor s drastickými okamžiky. Tentokrát se mi zdálo, že psychologie postav a smysl situací jsou lépe propracovány a že je šetrněji nakládáno s extrémními situacemi a dějovými zvraty. Inscenace ČK je dobře režijně uchopená a zahraná, s pochopením pro specifickou poetiku. Takové síly vyznění jako u Osiřelého západu dosaženo sice nebylo, ale příčinu bych hledal spíše ve hře než v interpretaci. Přes jisté výhrady k textu autor nezklamal, opět jsem byl do jeho hry vtažen a sledoval ji s velkým zájmem.

McDonaghův rukopis je zde vidět velmi dobře. Další z jeho řady černých "tarantinovských" komedií. Byť se již trochu opakuje a hra nemá tu sílu Pana Polštáře či Osiřelého západu, tak přesto je kvalita stále dosti vysoká. Je zde několik vynikajícíh dialogů, které jsou hodné zapamatování :). Nahoru také táhne hru výborný Martin Finger jako recepční, který u mě zastínil jinak také velmi dobrého Marka Taclíka. Výkony Markéty Stehlíkové a Domingose Correii naopak už tak dobré, alespoň pro mě, nebyly (zvláště u Correii).