Zkrocení zlé ženy

Když už inscenovat takto notoricky uváděnou hru, tak třeba právě podobným způsobem jako v Činoheráku. F. Nuckolls pro svoji verzi zvolil styl divadla na divadle, který je obsažen v samotném textu, nicméně nebývá s ním tak často pracováno. Umístění děje do cirkusového prostředí umožnilo různé odbočky od výrazně upravené a zkrácené Shakespearovy komedie, které pobavily, nebo i překvapily pohybovou výbavou některých herců. Těch lacinějších výstupů v ní bylo na zhlédnuté repríze naštěstí pomálu. I když spíš než o Zkrocení zlé ženy bych hovořil o variaci na téma Zkrocení. Herecky poměrně vyrovnané.

V Ústí zvolili k obtížně inscenovatelné hře originální přístup. Groteskní stylizace jde hercům dobře (potěší hlavně K.Krejsová a J.Maryško), jen se naskýtá otázka, proč hrát zrovna Zkrocenku, když tvůrci textu příliš nevěří. Většina přidaných komických scén nemá s hrou prakticky nic společného, bylo by je možné umístit takřka do libovolné inscenace. Navíc se kvalitativně pohybují na škále od těch hodně povedených (popis vytahování Petruchia z bahna) až po ty nudné či trapné (Petruchio na chůdách a v tangách mi přišel příšerně prvoplánový).

65%. Shakespearův rámec „divadla na divadle“, který bývá v rané komedii většinou škrtán, tvůrci využili jako východisko. Děj byl přenesen do cirkusové manéže, v níž je příběh Kateřiny a Petruchia odehrán. Redukovaný text, výrazné líčení herců stylizovaných do klaunů, řada přidaných klaunských výstupů. Inscenace není sice ničím více než rozvernou hrou na „Zkrocení“, v podání sehraného a vyrovnaného souboru však jde o zábavnou a svěží podívanou, která patrně nebude nudit i toho, kdo komedii zná z jiných zpracování.