Bez roucha (za scénou)

65%. Originálně koncipovaná komedie z divadelního prostředí, u nás známá z filmu a také z výrazné úpravy J. Menzela. V Příbrami vznikla v rámci žánru zdařile vystavěná svěží inscenace s obstojně rozehranou situační komikou. U některých postav však režisér zanedbal výklad a nechal představitele uchýlit se ke zbytečně zjednodušující a přibližné charakterizaci. Tato zbytečná nepropracovanost mohla být pro obeznámeného diváka podstatnou vadou na kráse. Přesto jsem se docela dobře bavil a uvítal možnost poprvé živě vidět hru v původní neupravené verzi se třemi obrazy.

Ve světle viděného považuji rozhodnutí Jiřího Menzela spojit druhou a třetí část za velmi nešťastné (i když přiznávám, že výsledek tohoto jsem viděl jen v podání Divadla Bez zábradlí, kvalita jehož inscenací obecně nepatří k nejvyšší). Příbram ze hry dostala vše, co se dalo, celek perfektně gradoval a má bránice dostala vskutku pořádně zabrat. Nazkoušet tuto inscenaci tak, aby správně vyzněla, muselo být nesmírně obtížné, o to více těší, že se zadařilo.

Skvěle jedoucí komedie bez hluchých míst, kde všechno šlape jako hodinky. Oceňuji paralelní vystavění hned několika scén najednou, stejně jako maximální nasazení všech herců, kteří zejména v druhé části nemají ani chvilku na oddych. Tato verze mi přijde smysluplnější než úprava J. Menzela, jenž dvě dějství „za oponou“ spojil v jedno. Právě díky třetímu dějství se totiž ukazuje absurdita veškerého dění. Zběsilá jízda, v níž se naštěstí nehraje "na první dobrou".

Šmrnc, plnoobrátkový spád, trefná nadsázka, zákulisní sebeironie, optimálně gradující humor a vtip. ..skoro si neumím představit, že by to šlo zinscenovat ještě nějak líp.. ..i přesto, že mně až tak úplně nesedl herecký projev J. Someše a v první části chvílemi J. Vojta, každopádně jsem odcházela s diváckým pocitem, který bych si přála po zhlédnutí komediálního žánru tohoto typu zažít častěji.