Symboly zahlcená inscenace byla velmi emočně působivá. Některé scény však vyzněly trochu kýčovitě. Dobrým nápadem se ukázalo situování scény odehrávající v paláci Piláta Pontského do hlediště. Piláta režisér svěřil M. Daleckému, jenž si s ním poradil líp, než s Mistrem, kterého představil jako schlíplého chudáka. Herec navíc špatně artikuloval, často mu nebylo rozumět. Lépe si vedla Markétka M. Krátké, též v dvojroli, v druhé části odehrála i Ježíše Krista. Z dalších herců bych rád zmínil výtečného J. Kolaříka coby Wolanda.

Slavný a často adaptovaný román zpracoval V. Morávek ve svém mnohokrát použitém stylu a též s dříve použitými nápady (za všechny např. kentaur). Pro pochopení je podle mého názoru takřka nezbytné znát románovou předlohu ev. jiné zpracování, inscenace není zrovna přehledná. Objevné a netradiční je paralelní odvíjení roviny na „satanském“ plese a v blázinci (což vlastně románové časové přímce odpovídá). Nesnesitelně pomalá mluva herců (zejména M. Daleckého v roli Mistra), světlejší okamžiky pro mě byly scény s Wolandem. Inscenaci jsem nepřijal i proto, že mi Morávkův styl není blízký.