Vojcek

Svou fragmentovaností je Büchnerova hra vhodná pro režijní postup Skutru. Díky jejich nesporné obrazotvornosti divákovi předkládají vizuálně skoro dokonalou podívanou, která si zakládá na pečlivě propracované choreografii, vše podtrhuje na první pohled líbivá a značně výpravná scéna, stejně tak kostýmy, podobně se lze zmínit i o hudbě. Jenže co je to platné, když inscenace zůstává téměř výhradně u této estetické složky, která se navíc po několika minutách okouká. O postavě Vojcka se nedozvíme téměř nic, o nějakém přesahu příběhu nemluvě. Herci však režijnímu záměru sloužili velmi odhodlaně.

Tak se poplácejte po ramenou, ale já nad takovým divadlem jásat nebudu. Přijímám a rozumím důvodům, proč fragmenty té staré hry divadelníky stále lákají. Jejich drtivě přesný a apelativní dosah nečteme skrze ně, zůstává v metaprostoru nad tím vším. A to je prostě výzva. Jenže k čemu? K budování vizuální+zvukové roviny, která je sice působivá, ale do níž si můžete dosadit třebas i Hamleta? Málo platné, ani tento Vojcek není dramaturgicky vyložen, zdůvodněn. I proto začne nudit. Příležitost pro herce ztvárnit ty různorodé niterné exprese? Opravdu má to smysl při tak „přibližném“ herectví?

Zcela souhlasím s veškerou chválou na formu, duo SKUTR vybudovalo krásný a působivý divadelní časoprostor, v němž souzní téměř všechny složky... Jediná "drobná" výtka je, že je vlastně úplně jedno, že se v něm zrovna odehrává Vojcek, o Büchnera tu vůbec nejde, stejně tak by se tu mohlo odvíjet deset jiných příběhů obsahujících "šílenství jedince i světa".

Výpravné zpracování Vojcka ve velkém a vysokém šedivém betonovém bunkru. Často se odehrává několik dějů na jednou, divák neví co sledovat dříve. Výtvarně je to krásné, ale přeci jen trochu nudné.

Na to, že se jedná o sukces měsíce Divadelních novin, jsem asi čekala něco jiného. Skutrovská extrémně snová a lyrická stylizace se zde dosti nešťastně a nevhodně míjí se syrovostí a drsností příběhu Vojcka, jako jednoho z nejdepresivnějších dramat vůbec. Poetiku režisérského dua mám moc ráda, ale není možné ji využívat všude. Herecké výkony v pořádku, trochu mě jen iritoval přístup Petra Konáše.
Špinarova rebelantská verze Vojcka z Vinohrad mě asi upoutala více (i když jí uváděli jen 16x).
64%

Vizuálně krásná, formálně skoro výjimečná inscenace. Výprava a hudba souzní s propracovanou pohybovou složkou. SKUTŘi našli pro nedokončenou hru vlastní (a v porovnání s jinými provedeními dramatu) osobitou poetiku, v níž i drsné dějové prvky byly znázorňovány na pohled neodpudivě. S koncepcí může mít část diváků podstatný problém, neboť je inscenace více okouzlí formou převažujícím obsah, než aby k nim promlouvala. Ale snad se najdou i tací, co ve formě obsah naleznou. Herci se náročnější stylizaci většinou přizpůsobili, jen realističtější projev P. Konáše s ostatními příliš nesouzněl.