Jelikož mi jako první v souvislosti s hodnocením vytanulo na mysli slovní spojení "solidní inscenace", což je ve srovnání s adjektivy obvyklými pro počiny uváděné na této scéně přec jen trochu málo, dávám 60% + 10% navíc za to, že počet grimas, které zvládne I. Uhlířová vystřídat během osmdesáti minut, téměř popírá fyzikální zákony! ;)

Příběh neúspěšného spisovatele, jenž potká dívku, s níž začne psát její příběh... Oba se však do jeho vzniku ponoří natolik, že se smyšlená verze začne silně proplétat se skutečností a s reálným vztahem dvojice. Nakonec pak už ani jeden z nich přesně neví, co je představa a co skutečnost. Herci si skvěle pohrávají s mimikou, gesty, převtělují se z jedné postavy do druhé a při tom stále působí přesvědčivě. Režisér se spolu s nimi zasloužil o to, že se divák i přes náročnost tématu a jistou chaotičnost v představení neztrácí.

Pěkná, úsměvná hra, která na mě ale bohužel nijak více nezapůsobila. Obsahuje několik moc pěkných momentů, oba herci se snaží a hrají dobře, i závěr hodnotím kladně. Nicméně jako celek je to spíše průměrné a ve srovnání s jinými tituly v tomto divadle nemohu hodnotit příliš vysoko. 65%

Minimalistický příběh o lásce, o vztahu muže a ženy/dívky. Režisér zde pracuje s komorní poetikou intimity, se základní touhou mít někoho na blízku. Využívá citace kýčovitých filmových či seriálových scén a situací, které s lehkostí obrací v ironii konvenčního chápání vztahů právě skrze tato média. Vedle toho ale i hraje hru s postavami a diváky o tom, kam příběh směřovat, jak by měl dále pokračovat. „Dále už není nic potřeba. Jsem šťastná. ...... To ale není vůbec dramatické!“