Taxistyx / Přízrak

Z dvou nabídnutých her mě zaujala jen ta D. Košťáka Taxistyx a to především díky její nesporné poetičnosti. Naopak dramatička S. Turunen neměla při psaní aktovky Přízrak zřejmě svůj den, poněvadž výsledek jejího snažení vypadal, že její text opravdu vznikl jen proto, aby nějaký vznikl. Jeho smysl se mi nepodařilo vstřebat a to i přesto, že herecky byl celý dvojvečer, jak už to většinou v Divadle Letí bývá, naplněn.

Hra D. Košťáka je napsána příjemným poetickým jazykem, ve kterém je i řada detailů krásně vyobrazena. Celé téma, kde jízdy taxíkem skrze matičku Prahu mají podobnost s plavbou v přítomnosti převozníka na bájné řece Styx, je rozhodně zajímavé, a neméně pak osudy všech postav, ve kterých hrají prim postoje k mezilidským vztahům. Hra S. Turunen pak na jeviště přivádí trojici žen a sleduje jejich hledání ukotvení v současné společnosti. Obě hry vznikly jako dárek k 10. výročí Divadla Letí, a kdo měl možnost tento prezent rozbalit, strávil sto minut s vlastně dost povedeným divadelním polotovarem.

Dvojice textů vzniklých u příležitosti oslav deseti let Divadla Letí a uvedených formou scénického čtení, tentokrát coby "opravdová inscenace". Pro fanoušky Divadla Letí asi zajímavá událost (i když bych osobně vybral jiné kandidáty), ale přijde mi, že záměr omezené série pěti představení je zdravě sebekritický přístup, Taxistyx Davida Košťáka něco do sebe má, ale na Přízraku Saary Turunen je až moc vidět, že vznikl stylem "Chtějí po mně, abych něco napsala, ale já zrovna nemám co.", a byť je to plně přiznané, omlouvá to možná autorku, ale už ne realizační tým.