Třetí prst na levé ruce

Za sebe musím říct, že jsem se s autorovým textem spíše minul a neoslovil mě. Můj doprovod naopak hra nadchla, připomněla nebo znovuobjevila pocity či zážitky z dětství i z dospělosti. Na základě této zkušenosti se snad dá vyslovit neseriózní myšlenka, že míra rezonování v konkrétním divákovi je hodně individuální. Realizace i herecké výkony adekvátní potřebám hry. Viděl jsem verzi upravenou pro velkou scénu DNF, kde byly prodávány jen přední řady. Předpokládám, že menší prostor inscenaci slušel lépe.

75% Výborná souhra M. Randové a I. Pazderkové, jejichž výkony jsou zcela vyrovnané. Herečky dokázaly vždy udržet balanc i ve chvílích, které buď zaváněly zbytečnou hysterií, sentimentem či patosem, a v humorných situacích nikdy nesklouzly k lacinějšímu přehrávání. Během sledování představení jsem si uvědomil, že se režisér M. Vokoun zřejmě našel v žánru romantické tragikomedie, jenž mu vyhovuje a co je důležité - umí pro něj získat i herce, s nimiž pracuje. Pak vznikají inscenace, na něž je radost pohledět. Tahle za návštěvu stojí určitě.

Kolikrát z obdobných příběhů cítíte autorský kalkul. V případě britského herce a dramatika Dermota Canavana vůbec. Jeho hra o bezpodmínečné lásce, tanci a odpuštění je totiž otiskem života (a ještě k tomu jeho rodiny). Vyznění tohoto obnažení odvisí od režijního nastavení postav obou sester a jevištní souhry protagonistek. Obojí trefeno. Martina Randová a Iva Pazderková si při vykreslování nespočtu drobných i zásadních situací (a také při časových skocích) počínají suverénně, sledujeme absolutní hereckou partneřinu (a v případě Martiny Randové kandidátku na Cenu Thálie nebo tak něco).

Hořkosladký příběh, který rozhodně dokáže zasáhnout. Spousta vtipných, dojemných, ale i též mrazivých situací. Svižně to plyne, nenudí a popisované osudy dobře zaujmou. Na několika místech bohužel nelze náležitě docenit jistě trefné narážky na anglické prostředí, historii a zvyky. A občas bych si dokázal představit výraznější práci s hudebním doprovodem. Ale i současné hudební aranžmá dobře dokresluje navozenou atmosféru. V neposlední řadě velmi příjemný herecký výkon obou aktérek. Celkově další z vydařených počinů na Komorní Fidlovačce. 75%

75 %. Jen zdánlivě banální příběh jedné irské rodiny převyprávěný dvěma sestrami. Ha! Nenechme se zmást a překonejme skrze konfrontační plejádu vzpomínek nejen úskalí jejich v úvodu nastíněné vzájemné vztahové bariéry. Ona se totiž postupným odkrýváním souvislostí nakonec ukáže být též mostem ne pouze mezi nimi, ale i mezi hledištěm a jevištěm. Obdivuhodná herecká partneřina obou protagonistek a citlivá režie zdařile podporují vše jímavé, co hra nabízí. V první části mně i regulérní slza dojetí ukápla, v té druhé bych si, býti dramaturgem, lehce zaškrtala. Toť výtka jediná. Radím neminout!