Poslední z Haussmanů

65 %.

Čechovovská hra o rozpadu jedné rodiny. Jedním z hlavních témat je deziluze a ztráta víry v ideály předchozích generací. Inscenace disponuje několika silnými scénami (závěrečné stěhování svým vyzněním opravdu silně připomene Višňový sad), ale také některými zbytečně zdlouhavými dialogy. Herecky vyniká především O. Brousek jako homosexuál Nick, role stárnoucího doktora, který se rozvzpomene na své hipísácké období, výborně sedla S.Skopalovi. S. Postlerové se daří v civilní poloze, ve vypjatých scénách ale hodně přehrává. Celkové dojmy jsou ale spíše pozitivní.

55%. Nová hra svou stavbou, uchopením tématu a zbytečnou upovídaností působí jako zastaralé drama. Režisér hru nepokazil, ale situace i charaktery mohl vyložit přesněji a dbát na pečlivější ztvárnění. S „květinovou“ Judy se nedostatečně razantní D. Kolářová částečně minula. I když S. Postlerová postavu vystihla, uchylovala se k hlasovým manýrám a občas nesnesitelně přehrávala. O poznání lépe si vedli O. Brousek a S. Skopal. Hra není takovým „ternem“, aby dala vzniknout mimořádné inscenaci. Ač se v kontextu DnV jedná o zdařilejší počin, titul potvrzuje nepřínos scény pro současné české divadlo.

65% Konečně se v DnV objevila hra, která je smysluplná a dramaturgicky zajímavá. Navíc skýtá dobré herecké příležitosti, které využili zejména S. Postlerová a O. Brousek. Jejich „sourozenecká“ souhra jde v mnohých momentech doslova až na dřeň, podobně pozitivně hodnotím i výkon mladé S. Rojkové. Solidně se s rolí Judy vypořádala D. Kolářová. Inscenace doplatila na vágnější režijní pojetí, do ztracena vyznívá například tajemná postava Daniela. Dovedu si představit, že by se v tomto obsazení za přispění preciznější režijní práce dala vytvořit výstavní inscenace, takto jde jen o lehký nadprůměr.

Hra, která má jistý potenciál, určitě nijak nenudí, ale na druhou stranu mě ani příliš nestrhla. Opravdu silných scén tam pro mě bylo jen pár. Většina proběhla plynule a svižně, však bez většího dopadu. Zvolené srovnání několika generací, dopady květinové generace 60.let v kontextu dnešní doby, toť jistě zajímavé téma, nicméně mohlo být více zdůrazněné a lépe propracované. Deklarovaná inspirace Čechovem je tam docela zřejmá a právě v nabízeném srovnání dle mého soudu slavnější autor jasně vede. Herecky velmi dobré od všech protagonistů, především výkon S. Postlerové hodnotím dosti pozitivně.