Rod Glembayů

Dramatický příběh o rozpadu jedné vlivné rodiny, konflikt mezi otcem (Töpfer) a jeho dospělým synem (Brousek), synova nenávist k otcově druhé manželce (Havlová). Vrcholem hry pro mne byla druhá třetina hry, konfrontace mezi otcem a synem. Výborně zahrané. Závěrečná scéna poslední části představení v podání paní Havlové naproti tomu již tolik nevyzní.

Představení má svá silná i slabá místa. K slabším místům patří především jistá neúměrně dlouhá popisnost, děj se hlavně zpočátku posunuje pomalým tempem, bez nějakého vzruchu či napětí. V okamžiku, kdy dochází ke konfrontaci mezi otcem rodu (Tomáš Töpfer) a jeho synem (Ondřej Brousek), však začíná mít představení ten správný spád. Musím vyzdvihnout herectví Ondřeje Brouska, především kvůli němu stojí představení za zhlédnutí. Ve druhé půlce hry (po přestávce) dostává více prostoru D. Havlová. Její monolog ovšem patří opět k slabším místům této inscenace.

Hra je poměrně dlouhá, zejména její první polovina (trvá téměř dvě hodiny). Inscenace stojí za zhlédnutí především pro vynikající herecký výkon Ondřeje Brouska. Dobře se svých rolí zhostili T. Töpfer, P. Kostka a M. Finger. Bohužel se totéž nedá říci o herectví D. Havlové.

záznam
Bůček se šesti a Glembayové
Problém této inscenace začal už výběrem textu. Je stejně nudný a těžce stravitelný jako pečený bůček se šesti a trochou zelí. Zelí velmi málo, pečené nestravitelnosti a nudy velmi mnoho a posledních cca 10 minut před přestávkou a na konci inscenace intenzivní herecká škytavka.
Statická hra, kde mnoho lidí ve fracích postává a mluví o věcech, aniž by se něco opravdu dělo. Omlouvám se, ale sledovat výběh tučňáků císařských je trošku zajímavější, zvlášť, když bojují o samičky a zpívají...tady se "jen" dobře hraje na klavír.

S odstupem času je to lepší kus, který se na Vinohradech v divadle hraje, ale narazil na absenci dramaturga. První půlka je opravdu k nevydržení. Brousek je to jediné, co dělá z Vinohrad aspoň trochu divadlo, celých mých 40% patří jemu. Havlová působí dost trapně a uměle, Topfer a ostatní by se měli vrátit na Fidlovačku.

Velké představení. Tři hodiny postavené na textu, odvedeném všemi aktéry tak, že dychtivě čekáte, kam se bude děj dále vyvíjet. S přibývajícím časem a množstvím vypitého alkoholu atmosféra na jevišti houstne, až se těžko dýchá i divákům. Alegorie změn ve společnosti, které jsou dnes stejně aktuální, jako v době vzniku tohoto dramatu. Vynikající O. Brousek coby revoltující mladík postupně podkopávající autoritu i sebevědomí vládce rodu v podání neméně dobrého T. Töpfera. D. Havlová ve stínu zmiňované dvojice nezůstala, ovšem až přehnaně dramatický závěrečný monolog celkový dojem trochu sráží.

Skvělé konverzační drama, vynikající herecké výkony, hlavně O. Brouska, ale i T.Töpfera a P.Kostky. O třídu horší D. Havlová.

Představení možná delší, spíše konverzační, ale i tak zajímavé. Celkem rychle uteklo a rozhodně jsem se nenudila. Výkon O. Brouska naprosto strhující, oproti tomu D. Havlová dost slabá.

Dagmar Havlová byla v téhle hře vynikající i Tomáš Topfer a Ondra Brousek šel mi mráz po zádech velmi povedené drama. Proto takové hodnocení 100%.

Těžko se mi hodnotí. Některé velmi dobré herecké výkony, ale celkově jsem trpěl. Pro mě velmi těžkopádné, zdlouhavé. Určitě bych v textu škrtal, krátil.

Martin Huba jako režisér ze Slovenska, který se nebojí velkých gest. A výklad? Tentokrát to asi nemělo být o velkokapitalistech, ale o hlubinách lidské duše.. (až k psychoanalytickému výkladu, totiž, že musí/me zabít svého otce, abychom mohli být sami sebou..). Je škoda, pokud se tenhle vzkaz nedostane k divákům. A paní Havlová pravděpodobně měla být odporná jako postava, ne jako herečka, která přehrává... mně tam navíc zaznívaly odkazy na její komediální role. I tak - některé okamžiky byly opravdu "velké divadlo", "velká činohra" - a kde jinde ji vůbec hledat, než ve Vinohradském.

Hra bez jakékoliv invence. Možná to byl pokus o "klasické" představení, ale i tak tomu tvůrci inscenace mohli dát víc.

První hodina této hry byla nuda k nepřežití,naštěstí se pak hra docela rozjede a nabere spád.Nejlepší jsou herecké výkony Ondřeje Brouska a Tomáše Topfera, Dagmar Havlová si pro mě polepší v druhé polovině zejména při závěrečném monologu. Hra by potřebovala proškrtat jak sůl.

Pokus o uvedení silnějšího tématu na prknech Vinohradského divadla zas až tak moc nevyšel. Ale snaha byla. Určitě lepší než kousky importované z Fidlovačky.

Rozhodně mi hra nepřišla úplně špatná, ale proškrtání minimálně o třetinu by ji prospělo...cca čtvrtina publika představení víceméně prospala a to doslova...stačilo se rozhlédnout...a důvodů k rozhlížení se v sále bylo mnoho, díky rozvláčnosti hry a často i únavným a nudným dialogům. Vrcholem byla závěrečná scéna, kdy do nejvypjatějšího momentu někdo celkem hlasitě zachrápal.-)) Nejlepší výkony podali pánové Brousek a Kostka, paní Havlová slabá, často velmi patetická, nevěrohodná a přehrávající...Nemůžu doporučit

Velmi slušně provedená inscenace ze strany herců (s výjimkou D.H.) i režie. Není však jasné, proč se vůbec tento kus v dnešní době hraje. Řeší nezajímavé problémy, působí fádně a závěr přináší pouze nudné monology bez jakékoli katarze. Portrét rodiny velkokapitalisty jak vystřižený z učebnice marxismu. Přehrávání Dagmar Havlové k nevydržení.

Pro mě bylo toto představení v první půlce hodně slabé, kdy jsem se prostě nudil. Druhá půlka už byla dynamičtější a výkon Ondřeje Brouska musím vyzdvihnout. Dagmar Havlová taktéž v druhé polovině předvedla, co v ní je. Jinak bohužel další hra z Vinohrad na kterou bych podruhé nezašel.

Úžasné představení! Úžasné výkony podávají pan Brousek a Töpfer. Je to velmi zajímavá hra, která se u nás tolik nevidí. Zajímavě pojatá mi přišla i scéna. Jediné, co bych vytkla, je délka, ale určitě se nenudíte, jen vás překvapí, co vše ještě se vlastně bude dít. Dále mi moc neseděla Dagmar Havlová-Veškrnová v roli hraběnky.

Chtěla jsem ubrat procenta za pomalý začátek, ale sledovat pana Kostku je potěšení, i kdyby četl zprávy o počasí.
Ondra Brousek byl pro mne obrovské překvapení, vynikající výkon prost laciných gest. Jako vždy mne neoslovil výkon paní Havlové (ale slušelo jí to). Představení doporučuji!

Jestli nedali dědicové svolení v tom škrtat, tak to neuvedu!

docela dlouhé, hlavně expozice. Chybí režijní nápad. Standardní inscenace, ale bez invence- Herecké výkony ve 2. a 3. dejství oříjemné, ale délka představené a vedro na balkÓně vše trochu relativizují. Trochu proamrněná šance.

Tolik špíny "nakydané" z jedné osoby na druhou, tolik odporných postav, tolik přetvářky, pokrytectví a falše, to se jen tak nevidí. Po lehce rozvleklém začátku se tato hra změnila v divadelní koncert. Výkony hlavních postav byly podle mě vyrovnané a kvalitní, každopádně všem kraluje dechberoucí výkon Ondřeje Brouska. Hru rozhodně doporučuji!!!

Jen mě trochu rozčilovaly mikrofony, které jsou umístěny ve výšce po obou stranách jeviště. Kdykoli k nim přešla jedna z postav, byl její hlas najednou dost umělý a nepříjemný, ale asi se vzhledem k velikosti divadla jedná o nutnost.

Neokázale zpracovaná hra stojí a padá především s výkony O. Brouska, T. Töpfera a P. Kostky. Zcela nepřirozeně však vyznívá celkový herecký projev Dagmar Havlové. Ta si je bohužel až příliš vědoma své popularity a stojí jako obvykle při děkovačce v samém středu, čímž naprosto nehorázně upozaďuje důležitější postavu Leona, která narozdíl od její téměř neopustí jeviště. Dramaturg přistupoval k textu příliš pietně. Některé menší postavy či nepodstatné scény vyznívají do prázdna. Výsledkem je pak značně přepísknutá stopáž první poloviny, která se bezmála přiblížila dvěma hodinám.

Příjemné překvapení. Výkon mladého Brouska byl vynikající, zbytek herců průměr. Zklamala jen paní Havlová, její prkenná a afektovaná baronka byla nejslabším článkem inscenace. Samotný text hry je velmi kvalitní, ovšem zasloužil by si úpravy délky. První dějství mohlo být minimálně o půl hodiny kratší, kdyby se každý argument v hádkách neopakoval minimálně dvakrát. Z pohledu scény a choreografie není nic, co by se dalo vytknout či pochválit. Tedy, vlastně něco ano - bezúčelné chození dokolečka při monologu, které předvedla Havlová, bývá důvodem k vyhazovu už při přijímačkách na konzervatoř.

Divadelní zážitek! K dobře napsané hře se tu přidává vynikající režie, scéna a skvělé herecké výkony všech v čele s Töpferem a především s vynikajícím Brouskem. Z konfrontace Töpfera a Brouska na konci první půle úplně mrazilo, napětí mezi nimi fungovalo skvěle, a to nemuseli ani mluvit.

85 % z reprízy 3. listopadu 2014

Tato hra mě moc nenadchla, nejvíce zaujal Ondřej Brousek a nejpříjemnější okamžiky celého představení byly při zvuku piána - což mě ale utvrdilo v tom, že chystaný Amadeus by mohl být daleko lepším kulturním zážitkem než Rod Glembayů.

Představení, které se nedá popsat, nedá se o něm vyprávět, ale musí se vidět. Myslím, že výkony všech herců jsou znamenité. Na mne neskutečně zapůsobil výkon Petra Kostky. Myslím, že je to představení, které člověk musí vidět znovu a nechat na sebe působit text, vnímat podání jednotlivých herců ... Pan Huba je nejen vynikající herec, příjemný a galantní člověk, ale také výborný režisér.

Úplně souhlasím s hodnocením přede mnou, jen si myslím,že hra si zaslouží více %. Ondřej Brousek byl vynikající, ale nelze opomenout i skvělý herecký výkon Michala Novotného. Toto představení určitě stojí za shlédnutí.

Ondřej Brousek jako nejpresvědčivější, a zřejmě zároveň nejmladší herec v ensemble na scéně. Zajímavé je objevovat morální zakoutí jednotlivých typů postav - jejich snahu o očištění, až výplach svědomí a hlasité sebepřesvědčování o morální bezchybnosti svých činů. Najednou se sami vidíme v kůži postav a stydíme se za své vlastní gumové morální pravidla. Hra nastavuje pověstné zrcadlo a už jen kvůli tomu se oplatí ji vidět.

Zkraje představení šly problémy Glembayů poněkud mimo mě, začátek první půlky byl vlažnější, paní Dáša si pletla Koruny s Librami, herci se postupně rozcvičovali, ale časem mě představení docela chytlo, pan Brousek jel od začátku jako brus a jen škoda, že neměl dost prostoru i v druhé polovině. To jsem si ale zase místo paní Havlové představoval paní Budínovou a nakonec jsem odcházel se slovy : ale ano, bylo to dobré.

Dramatický příběh o rozpadu jedné vlivné rodiny, konflikt mezi otcem (Töpfer) a jeho dospělým synem (Brousek), synova nenávist k otcově druhé manželce (Havlová). Vrcholem hry pro mne byla druhá třetina hry, konfrontace mezi otcem a synem. Výborně zahrané. Závěrečná scéna poslední části představení v podání paní Havlové naproti tomu již tolik nevyzní.

Představení má svá silná i slabá místa. K slabším místům patří především jistá neúměrně dlouhá popisnost, děj se hlavně zpočátku posunuje pomalým tempem, bez nějakého vzruchu či napětí. V okamžiku, kdy dochází ke konfrontaci mezi otcem rodu (Tomáš Töpfer) a jeho synem (Ondřej Brousek), však začíná mít představení ten správný spád. Musím vyzdvihnout herectví Ondřeje Brouska, především kvůli němu stojí představení za zhlédnutí. Ve druhé půlce hry (po přestávce) dostává více prostoru D. Havlová. Její monolog ovšem patří opět k slabším místům této inscenace.

Hra je poměrně dlouhá, zejména její první polovina (trvá téměř dvě hodiny). Inscenace stojí za zhlédnutí především pro vynikající herecký výkon Ondřeje Brouska. Dobře se svých rolí zhostili T. Töpfer, P. Kostka a M. Finger. Bohužel se totéž nedá říci o herectví D. Havlové.

záznam
Bůček se šesti a Glembayové
Problém této inscenace začal už výběrem textu. Je stejně nudný a těžce stravitelný jako pečený bůček se šesti a trochou zelí. Zelí velmi málo, pečené nestravitelnosti a nudy velmi mnoho a posledních cca 10 minut před přestávkou a na konci inscenace intenzivní herecká škytavka.
Statická hra, kde mnoho lidí ve fracích postává a mluví o věcech, aniž by se něco opravdu dělo. Omlouvám se, ale sledovat výběh tučňáků císařských je trošku zajímavější, zvlášť, když bojují o samičky a zpívají...tady se "jen" dobře hraje na klavír.

S odstupem času je to lepší kus, který se na Vinohradech v divadle hraje, ale narazil na absenci dramaturga. První půlka je opravdu k nevydržení. Brousek je to jediné, co dělá z Vinohrad aspoň trochu divadlo, celých mých 40% patří jemu. Havlová působí dost trapně a uměle, Topfer a ostatní by se měli vrátit na Fidlovačku.

Velké představení. Tři hodiny postavené na textu, odvedeném všemi aktéry tak, že dychtivě čekáte, kam se bude děj dále vyvíjet. S přibývajícím časem a množstvím vypitého alkoholu atmosféra na jevišti houstne, až se těžko dýchá i divákům. Alegorie změn ve společnosti, které jsou dnes stejně aktuální, jako v době vzniku tohoto dramatu. Vynikající O. Brousek coby revoltující mladík postupně podkopávající autoritu i sebevědomí vládce rodu v podání neméně dobrého T. Töpfera. D. Havlová ve stínu zmiňované dvojice nezůstala, ovšem až přehnaně dramatický závěrečný monolog celkový dojem trochu sráží.

Skvělé konverzační drama, vynikající herecké výkony, hlavně O. Brouska, ale i T.Töpfera a P.Kostky. O třídu horší D. Havlová.

Představení možná delší, spíše konverzační, ale i tak zajímavé. Celkem rychle uteklo a rozhodně jsem se nenudila. Výkon O. Brouska naprosto strhující, oproti tomu D. Havlová dost slabá.

Zkraje představení šly problémy Glembayů poněkud mimo mě, začátek první půlky byl vlažnější, paní Dáša si pletla Koruny s Librami, herci se postupně rozcvičovali, ale časem mě představení docela chytlo, pan Brousek jel od začátku jako brus a jen škoda, že neměl dost prostoru i v druhé polovině. To jsem si ale zase místo paní Havlové představoval paní Budínovou a nakonec jsem odcházel se slovy : ale ano, bylo to dobré.

Dagmar Havlová byla v téhle hře vynikající i Tomáš Topfer a Ondra Brousek šel mi mráz po zádech velmi povedené drama. Proto takové hodnocení 100%.

Těžko se mi hodnotí. Některé velmi dobré herecké výkony, ale celkově jsem trpěl. Pro mě velmi těžkopádné, zdlouhavé. Určitě bych v textu škrtal, krátil.

Martin Huba jako režisér ze Slovenska, který se nebojí velkých gest. A výklad? Tentokrát to asi nemělo být o velkokapitalistech, ale o hlubinách lidské duše.. (až k psychoanalytickému výkladu, totiž, že musí/me zabít svého otce, abychom mohli být sami sebou..). Je škoda, pokud se tenhle vzkaz nedostane k divákům. A paní Havlová pravděpodobně měla být odporná jako postava, ne jako herečka, která přehrává... mně tam navíc zaznívaly odkazy na její komediální role. I tak - některé okamžiky byly opravdu "velké divadlo", "velká činohra" - a kde jinde ji vůbec hledat, než ve Vinohradském.

Hra bez jakékoliv invence. Možná to byl pokus o "klasické" představení, ale i tak tomu tvůrci inscenace mohli dát víc.

První hodina této hry byla nuda k nepřežití,naštěstí se pak hra docela rozjede a nabere spád.Nejlepší jsou herecké výkony Ondřeje Brouska a Tomáše Topfera, Dagmar Havlová si pro mě polepší v druhé polovině zejména při závěrečném monologu. Hra by potřebovala proškrtat jak sůl.

Pokus o uvedení silnějšího tématu na prknech Vinohradského divadla zas až tak moc nevyšel. Ale snaha byla. Určitě lepší než kousky importované z Fidlovačky.

Rozhodně mi hra nepřišla úplně špatná, ale proškrtání minimálně o třetinu by ji prospělo...cca čtvrtina publika představení víceméně prospala a to doslova...stačilo se rozhlédnout...a důvodů k rozhlížení se v sále bylo mnoho, díky rozvláčnosti hry a často i únavným a nudným dialogům. Vrcholem byla závěrečná scéna, kdy do nejvypjatějšího momentu někdo celkem hlasitě zachrápal.-)) Nejlepší výkony podali pánové Brousek a Kostka, paní Havlová slabá, často velmi patetická, nevěrohodná a přehrávající...Nemůžu doporučit

Velmi slušně provedená inscenace ze strany herců (s výjimkou D.H.) i režie. Není však jasné, proč se vůbec tento kus v dnešní době hraje. Řeší nezajímavé problémy, působí fádně a závěr přináší pouze nudné monology bez jakékoli katarze. Portrét rodiny velkokapitalisty jak vystřižený z učebnice marxismu. Přehrávání Dagmar Havlové k nevydržení.

Pro mě bylo toto představení v první půlce hodně slabé, kdy jsem se prostě nudil. Druhá půlka už byla dynamičtější a výkon Ondřeje Brouska musím vyzdvihnout. Dagmar Havlová taktéž v druhé polovině předvedla, co v ní je. Jinak bohužel další hra z Vinohrad na kterou bych podruhé nezašel.

Úžasné představení! Úžasné výkony podávají pan Brousek a Töpfer. Je to velmi zajímavá hra, která se u nás tolik nevidí. Zajímavě pojatá mi přišla i scéna. Jediné, co bych vytkla, je délka, ale určitě se nenudíte, jen vás překvapí, co vše ještě se vlastně bude dít. Dále mi moc neseděla Dagmar Havlová-Veškrnová v roli hraběnky.

Chtěla jsem ubrat procenta za pomalý začátek, ale sledovat pana Kostku je potěšení, i kdyby četl zprávy o počasí.
Ondra Brousek byl pro mne obrovské překvapení, vynikající výkon prost laciných gest. Jako vždy mne neoslovil výkon paní Havlové (ale slušelo jí to). Představení doporučuji!

Jestli nedali dědicové svolení v tom škrtat, tak to neuvedu!

docela dlouhé, hlavně expozice. Chybí režijní nápad. Standardní inscenace, ale bez invence- Herecké výkony ve 2. a 3. dejství oříjemné, ale délka představené a vedro na balkÓně vše trochu relativizují. Trochu proamrněná šance.

Tolik špíny "nakydané" z jedné osoby na druhou, tolik odporných postav, tolik přetvářky, pokrytectví a falše, to se jen tak nevidí. Po lehce rozvleklém začátku se tato hra změnila v divadelní koncert. Výkony hlavních postav byly podle mě vyrovnané a kvalitní, každopádně všem kraluje dechberoucí výkon Ondřeje Brouska. Hru rozhodně doporučuji!!!

Jen mě trochu rozčilovaly mikrofony, které jsou umístěny ve výšce po obou stranách jeviště. Kdykoli k nim přešla jedna z postav, byl její hlas najednou dost umělý a nepříjemný, ale asi se vzhledem k velikosti divadla jedná o nutnost.

Neokázale zpracovaná hra stojí a padá především s výkony O. Brouska, T. Töpfera a P. Kostky. Zcela nepřirozeně však vyznívá celkový herecký projev Dagmar Havlové. Ta si je bohužel až příliš vědoma své popularity a stojí jako obvykle při děkovačce v samém středu, čímž naprosto nehorázně upozaďuje důležitější postavu Leona, která narozdíl od její téměř neopustí jeviště. Dramaturg přistupoval k textu příliš pietně. Některé menší postavy či nepodstatné scény vyznívají do prázdna. Výsledkem je pak značně přepísknutá stopáž první poloviny, která se bezmála přiblížila dvěma hodinám.

Příjemné překvapení. Výkon mladého Brouska byl vynikající, zbytek herců průměr. Zklamala jen paní Havlová, její prkenná a afektovaná baronka byla nejslabším článkem inscenace. Samotný text hry je velmi kvalitní, ovšem zasloužil by si úpravy délky. První dějství mohlo být minimálně o půl hodiny kratší, kdyby se každý argument v hádkách neopakoval minimálně dvakrát. Z pohledu scény a choreografie není nic, co by se dalo vytknout či pochválit. Tedy, vlastně něco ano - bezúčelné chození dokolečka při monologu, které předvedla Havlová, bývá důvodem k vyhazovu už při přijímačkách na konzervatoř.

Divadelní zážitek! K dobře napsané hře se tu přidává vynikající režie, scéna a skvělé herecké výkony všech v čele s Töpferem a především s vynikajícím Brouskem. Z konfrontace Töpfera a Brouska na konci první půle úplně mrazilo, napětí mezi nimi fungovalo skvěle, a to nemuseli ani mluvit.

85 % z reprízy 3. listopadu 2014

Tato hra mě moc nenadchla, nejvíce zaujal Ondřej Brousek a nejpříjemnější okamžiky celého představení byly při zvuku piána - což mě ale utvrdilo v tom, že chystaný Amadeus by mohl být daleko lepším kulturním zážitkem než Rod Glembayů.

Představení, které se nedá popsat, nedá se o něm vyprávět, ale musí se vidět. Myslím, že výkony všech herců jsou znamenité. Na mne neskutečně zapůsobil výkon Petra Kostky. Myslím, že je to představení, které člověk musí vidět znovu a nechat na sebe působit text, vnímat podání jednotlivých herců ... Pan Huba je nejen vynikající herec, příjemný a galantní člověk, ale také výborný režisér.

Úplně souhlasím s hodnocením přede mnou, jen si myslím,že hra si zaslouží více %. Ondřej Brousek byl vynikající, ale nelze opomenout i skvělý herecký výkon Michala Novotného. Toto představení určitě stojí za shlédnutí.

Ondřej Brousek jako nejpresvědčivější, a zřejmě zároveň nejmladší herec v ensemble na scéně. Zajímavé je objevovat morální zakoutí jednotlivých typů postav - jejich snahu o očištění, až výplach svědomí a hlasité sebepřesvědčování o morální bezchybnosti svých činů. Najednou se sami vidíme v kůži postav a stydíme se za své vlastní gumové morální pravidla. Hra nastavuje pověstné zrcadlo a už jen kvůli tomu se oplatí ji vidět.

Velmi slušně provedená inscenace ze strany herců (s výjimkou D.H.) i režie. Není však jasné, proč se vůbec tento kus v dnešní době hraje. Řeší nezajímavé problémy, působí fádně a závěr přináší pouze nudné monology bez jakékoli katarze. Portrét rodiny velkokapitalisty jak vystřižený z učebnice marxismu. Přehrávání Dagmar Havlové k nevydržení.

Neokázale zpracovaná hra stojí a padá především s výkony O. Brouska, T. Töpfera a P. Kostky. Zcela nepřirozeně však vyznívá celkový herecký projev Dagmar Havlové. Ta si je bohužel až příliš vědoma své popularity a stojí jako obvykle při děkovačce v samém středu, čímž naprosto nehorázně upozaďuje důležitější postavu Leona, která narozdíl od její téměř neopustí jeviště. Dramaturg přistupoval k textu příliš pietně. Některé menší postavy či nepodstatné scény vyznívají do prázdna. Výsledkem je pak značně přepísknutá stopáž první poloviny, která se bezmála přiblížila dvěma hodinám.

záznam
Bůček se šesti a Glembayové
Problém této inscenace začal už výběrem textu. Je stejně nudný a těžce stravitelný jako pečený bůček se šesti a trochou zelí. Zelí velmi málo, pečené nestravitelnosti a nudy velmi mnoho a posledních cca 10 minut před přestávkou a na konci inscenace intenzivní herecká škytavka.
Statická hra, kde mnoho lidí ve fracích postává a mluví o věcech, aniž by se něco opravdu dělo. Omlouvám se, ale sledovat výběh tučňáků císařských je trošku zajímavější, zvlášť, když bojují o samičky a zpívají...tady se "jen" dobře hraje na klavír.

Představení má svá silná i slabá místa. K slabším místům patří především jistá neúměrně dlouhá popisnost, děj se hlavně zpočátku posunuje pomalým tempem, bez nějakého vzruchu či napětí. V okamžiku, kdy dochází ke konfrontaci mezi otcem rodu (Tomáš Töpfer) a jeho synem (Ondřej Brousek), však začíná mít představení ten správný spád. Musím vyzdvihnout herectví Ondřeje Brouska, především kvůli němu stojí představení za zhlédnutí. Ve druhé půlce hry (po přestávce) dostává více prostoru D. Havlová. Její monolog ovšem patří opět k slabším místům této inscenace.

Dramatický příběh o rozpadu jedné vlivné rodiny, konflikt mezi otcem (Töpfer) a jeho dospělým synem (Brousek), synova nenávist k otcově druhé manželce (Havlová). Vrcholem hry pro mne byla druhá třetina hry, konfrontace mezi otcem a synem. Výborně zahrané. Závěrečná scéna poslední části představení v podání paní Havlové naproti tomu již tolik nevyzní.

Hra je poměrně dlouhá, zejména její první polovina (trvá téměř dvě hodiny). Inscenace stojí za zhlédnutí především pro vynikající herecký výkon Ondřeje Brouska. Dobře se svých rolí zhostili T. Töpfer, P. Kostka a M. Finger. Bohužel se totéž nedá říci o herectví D. Havlové.

Skvělé konverzační drama, vynikající herecké výkony, hlavně O. Brouska, ale i T.Töpfera a P.Kostky. O třídu horší D. Havlová.

Pokus o uvedení silnějšího tématu na prknech Vinohradského divadla zas až tak moc nevyšel. Ale snaha byla. Určitě lepší než kousky importované z Fidlovačky.

Úplně souhlasím s hodnocením přede mnou, jen si myslím,že hra si zaslouží více %. Ondřej Brousek byl vynikající, ale nelze opomenout i skvělý herecký výkon Michala Novotného. Toto představení určitě stojí za shlédnutí.

Divadelní zážitek! K dobře napsané hře se tu přidává vynikající režie, scéna a skvělé herecké výkony všech v čele s Töpferem a především s vynikajícím Brouskem. Z konfrontace Töpfera a Brouska na konci první půle úplně mrazilo, napětí mezi nimi fungovalo skvěle, a to nemuseli ani mluvit.

85 % z reprízy 3. listopadu 2014

Dagmar Havlová byla v téhle hře vynikající i Tomáš Topfer a Ondra Brousek šel mi mráz po zádech velmi povedené drama. Proto takové hodnocení 100%.

Tolik špíny "nakydané" z jedné osoby na druhou, tolik odporných postav, tolik přetvářky, pokrytectví a falše, to se jen tak nevidí. Po lehce rozvleklém začátku se tato hra změnila v divadelní koncert. Výkony hlavních postav byly podle mě vyrovnané a kvalitní, každopádně všem kraluje dechberoucí výkon Ondřeje Brouska. Hru rozhodně doporučuji!!!

Jen mě trochu rozčilovaly mikrofony, které jsou umístěny ve výšce po obou stranách jeviště. Kdykoli k nim přešla jedna z postav, byl její hlas najednou dost umělý a nepříjemný, ale asi se vzhledem k velikosti divadla jedná o nutnost.

Představení, které se nedá popsat, nedá se o něm vyprávět, ale musí se vidět. Myslím, že výkony všech herců jsou znamenité. Na mne neskutečně zapůsobil výkon Petra Kostky. Myslím, že je to představení, které člověk musí vidět znovu a nechat na sebe působit text, vnímat podání jednotlivých herců ... Pan Huba je nejen vynikající herec, příjemný a galantní člověk, ale také výborný režisér.

S odstupem času je to lepší kus, který se na Vinohradech v divadle hraje, ale narazil na absenci dramaturga. První půlka je opravdu k nevydržení. Brousek je to jediné, co dělá z Vinohrad aspoň trochu divadlo, celých mých 40% patří jemu. Havlová působí dost trapně a uměle, Topfer a ostatní by se měli vrátit na Fidlovačku.

Těžko se mi hodnotí. Některé velmi dobré herecké výkony, ale celkově jsem trpěl. Pro mě velmi těžkopádné, zdlouhavé. Určitě bych v textu škrtal, krátil.

První hodina této hry byla nuda k nepřežití,naštěstí se pak hra docela rozjede a nabere spád.Nejlepší jsou herecké výkony Ondřeje Brouska a Tomáše Topfera, Dagmar Havlová si pro mě polepší v druhé polovině zejména při závěrečném monologu. Hra by potřebovala proškrtat jak sůl.

Ondřej Brousek jako nejpresvědčivější, a zřejmě zároveň nejmladší herec v ensemble na scéně. Zajímavé je objevovat morální zakoutí jednotlivých typů postav - jejich snahu o očištění, až výplach svědomí a hlasité sebepřesvědčování o morální bezchybnosti svých činů. Najednou se sami vidíme v kůži postav a stydíme se za své vlastní gumové morální pravidla. Hra nastavuje pověstné zrcadlo a už jen kvůli tomu se oplatí ji vidět.

Jestli nedali dědicové svolení v tom škrtat, tak to neuvedu!

Tato hra mě moc nenadchla, nejvíce zaujal Ondřej Brousek a nejpříjemnější okamžiky celého představení byly při zvuku piána - což mě ale utvrdilo v tom, že chystaný Amadeus by mohl být daleko lepším kulturním zážitkem než Rod Glembayů.

Pro mě bylo toto představení v první půlce hodně slabé, kdy jsem se prostě nudil. Druhá půlka už byla dynamičtější a výkon Ondřeje Brouska musím vyzdvihnout. Dagmar Havlová taktéž v druhé polovině předvedla, co v ní je. Jinak bohužel další hra z Vinohrad na kterou bych podruhé nezašel.

Velké představení. Tři hodiny postavené na textu, odvedeném všemi aktéry tak, že dychtivě čekáte, kam se bude děj dále vyvíjet. S přibývajícím časem a množstvím vypitého alkoholu atmosféra na jevišti houstne, až se těžko dýchá i divákům. Alegorie změn ve společnosti, které jsou dnes stejně aktuální, jako v době vzniku tohoto dramatu. Vynikající O. Brousek coby revoltující mladík postupně podkopávající autoritu i sebevědomí vládce rodu v podání neméně dobrého T. Töpfera. D. Havlová ve stínu zmiňované dvojice nezůstala, ovšem až přehnaně dramatický závěrečný monolog celkový dojem trochu sráží.

docela dlouhé, hlavně expozice. Chybí režijní nápad. Standardní inscenace, ale bez invence- Herecké výkony ve 2. a 3. dejství oříjemné, ale délka představené a vedro na balkÓně vše trochu relativizují. Trochu proamrněná šance.

Představení možná delší, spíše konverzační, ale i tak zajímavé. Celkem rychle uteklo a rozhodně jsem se nenudila. Výkon O. Brouska naprosto strhující, oproti tomu D. Havlová dost slabá.

Rozhodně mi hra nepřišla úplně špatná, ale proškrtání minimálně o třetinu by ji prospělo...cca čtvrtina publika představení víceméně prospala a to doslova...stačilo se rozhlédnout...a důvodů k rozhlížení se v sále bylo mnoho, díky rozvláčnosti hry a často i únavným a nudným dialogům. Vrcholem byla závěrečná scéna, kdy do nejvypjatějšího momentu někdo celkem hlasitě zachrápal.-)) Nejlepší výkony podali pánové Brousek a Kostka, paní Havlová slabá, často velmi patetická, nevěrohodná a přehrávající...Nemůžu doporučit

Úžasné představení! Úžasné výkony podávají pan Brousek a Töpfer. Je to velmi zajímavá hra, která se u nás tolik nevidí. Zajímavě pojatá mi přišla i scéna. Jediné, co bych vytkla, je délka, ale určitě se nenudíte, jen vás překvapí, co vše ještě se vlastně bude dít. Dále mi moc neseděla Dagmar Havlová-Veškrnová v roli hraběnky.

Příjemné překvapení. Výkon mladého Brouska byl vynikající, zbytek herců průměr. Zklamala jen paní Havlová, její prkenná a afektovaná baronka byla nejslabším článkem inscenace. Samotný text hry je velmi kvalitní, ovšem zasloužil by si úpravy délky. První dějství mohlo být minimálně o půl hodiny kratší, kdyby se každý argument v hádkách neopakoval minimálně dvakrát. Z pohledu scény a choreografie není nic, co by se dalo vytknout či pochválit. Tedy, vlastně něco ano - bezúčelné chození dokolečka při monologu, které předvedla Havlová, bývá důvodem k vyhazovu už při přijímačkách na konzervatoř.

Hra bez jakékoliv invence. Možná to byl pokus o "klasické" představení, ale i tak tomu tvůrci inscenace mohli dát víc.

Chtěla jsem ubrat procenta za pomalý začátek, ale sledovat pana Kostku je potěšení, i kdyby četl zprávy o počasí.
Ondra Brousek byl pro mne obrovské překvapení, vynikající výkon prost laciných gest. Jako vždy mne neoslovil výkon paní Havlové (ale slušelo jí to). Představení doporučuji!

Martin Huba jako režisér ze Slovenska, který se nebojí velkých gest. A výklad? Tentokrát to asi nemělo být o velkokapitalistech, ale o hlubinách lidské duše.. (až k psychoanalytickému výkladu, totiž, že musí/me zabít svého otce, abychom mohli být sami sebou..). Je škoda, pokud se tenhle vzkaz nedostane k divákům. A paní Havlová pravděpodobně měla být odporná jako postava, ne jako herečka, která přehrává... mně tam navíc zaznívaly odkazy na její komediální role. I tak - některé okamžiky byly opravdu "velké divadlo", "velká činohra" - a kde jinde ji vůbec hledat, než ve Vinohradském.

Zkraje představení šly problémy Glembayů poněkud mimo mě, začátek první půlky byl vlažnější, paní Dáša si pletla Koruny s Librami, herci se postupně rozcvičovali, ale časem mě představení docela chytlo, pan Brousek jel od začátku jako brus a jen škoda, že neměl dost prostoru i v druhé polovině. To jsem si ale zase místo paní Havlové představoval paní Budínovou a nakonec jsem odcházel se slovy : ale ano, bylo to dobré.