Zbabělci

Režijně rozkolísaná inscenace, která klouzala jen po povrchu. Ačkoli se Zbabělci odehrávají ve velmi vypjaté době, vyjma scény s paní Vašákovou se mě emočně nic zásadněji nedotklo. Rád jsem si poslechl živě interpretovaný jazz v solidním podání samotných herců, kteří však byli v rolích hudebníků překvapivě uvěřitelnější než ve svých postavách. Vyjma N. Lichého, M. Harokové a V. Říhy se totiž jednalo o průměrné výkony, na něž v tomto souboru nejsem zvyklý. Ale možná tvůrcům křivdím, třeba původ toho všeho tkví už v samotné dramatizaci. Nejsem ovšem schopen procentuální "vinu" s to odhadnout.

Velmi dobrý, charismatický a přesvědčivý N. Lichý. K tomu moc pěkné jazzové pozadí a vůbec chytlavá doprovodná hudba. Ale to hlavní, tedy působivý obsah a silný příběh, to mi tam poněkud chybělo. Vzhledem k tématu a časovému zasazení je potenciál této hry určitě výrazně větší. Tady to bylo většinou dost ploché, málo dramatické nebo místy zase zbytečně groteskní. Ano najdou se povedené scény, ale celkově je to z mého pohledu spíše lepší průměr.

V dramatizaci Vladimíra Fanty je Danny rozdvojený – mladického, nerozvážného floutka hraje V.Říha, jeho staré alter ego pak reprezentuje N.Lichý, jehož komentáře děj uvozují. Nemohl jsem si pomoci, ale právě Lichého monology pro mě byly nejsilnějšími momenty inscenace. Přišlo mi, že režisér Nuckolls si příliš neujasnil, jakým způsobem chce vlastně Škvoreckého román divákům předložit. Některé scény jsou výrazně stylizované, jiné zase herci odehrají naprosto realisticky. Pochvalu naopak zaslouží naživo hraný jazz, který ukazuje velké dispozice mladého souboru. (více v článku na blogu)