Představení, jež si nejspíše málokdo užije právě tak, jak by si přál, přičemž ona míra je kombinací divákova naturelu, volby obou protagonistů a do značné míry i náhody. Ona nevypočitatelnost je pak zároveň předností i slabinou, těžko hodnotit.

A abych nezůstal Markovi Němcovi nic dlužen, tady je "odpověď smutného pána": Přesvědčení, že okovy, jimiž nás spoutali druzí, jsme si zvolili sami.

Je příjemnou změnou jednou sedět na jevišti a ne v hledišti. Blíž hercům a všemu dění... Hra se většinu času nese lehce groteskním duchu (tedy pokud se pletu a muži tohle skutečně prožívají, tak se omlouvám) a několikrát se zaměří na zapojování publika, které si zase až tam moc hrát nechce. To vše je velmi zábavné a příjemné. Jen na konci je na diváky poměrně nečekaně vznesena velmi těžká otázka a tenhle vážný obrat ukradne kus hravého pocitu, který byste si z divadla mohli odnést. Škoda.

tento rozhovor dvou kamarádů o ženách, který se vyvíjí od puberty až po léta manželství, je neskutečně nudný a o ničem, i když "hra" trvá pouhých 40 minut, díval jsem se na hodinky, kdy už bude konec! myslím si, že takto krátké představení by mělo být silné - a to od začátku do konce, tady bylo řekněme pár vtipných momentů. avizovaným silným prvkem večera měla být interaktivnost a rozhovory herců s diváky, ale nechápu, co je to za klad, když není o čem se bavit a šlo pouze o fráze? působilo to na mě celé až nepříjemně. též jsem nepochopil ten název, je to dost zavádějící, o perverzity tam přece vůbec nejde.

dvě obří kozy a smrtící energie mnládí. ideálně strávená noc.