Kabaret Kainar - Kainar

75% Písně a k nim kontrastní fragmenty hry Ubu se baví vytváří "plnokrevný celek" nedovolující divákovi ustrnout v jedné poloze.

Kabarety v Divadle v Dlouhé patří k mým oblíbeným kouskům a rád se k nim několikrát vracím. Koncepce tohoto kabaretu se mi rovněž líbila, i když možná o něco méně než u předchozích projektů. Příčinou však nebyla práce tvůrčího týmu, jako spíše charakter prezentovaných děl. Ale znovu jsem se rád podíval a odcházel spokojený. Velmi mě zaujaly zvláště písně. Mimořádně hudebně disponovaný soubor DvD se opět předvedl v plné síle, účinkující skvěle zvládli náročnou jazzovou hudbu, interpretace na podobné hudební úrovni je v Praze jako šafránu.

Další z „dlouhánských“ kabaretů, které zatím vždy příjemně a především nepodbízivě pobavily. Kainar není výjimkou. Milým bonusem jsou pak texty J. Kainara ve svých rozličných podobách. Jen toho Krále Ubu mohlo být o něco méně. Synonymem pro představení je sousloví skvělá souhra.

viz recenze

Stejně jako u předchozích kabaretů mě nejvíce dostalo, jak dokonale trefnou atmosféru svedou zdánlivě minimálními prostředky "Dlouháni" vykouzlit.

Opět moc pěkné písně, básničky i scénky. Čiší z toho ta krásná atmosféra jako u minulých veleúspěšných kabaretů, byť zde mě to nestrhlo tak výrazně. Ale přesto velmi příjemné, odcházel jsem naprosto spokojen a dobře naladěn.

Poutavý kainarovský večer, který logicky kazí Ubu, ten i dnes platný axiom obludné politiky. Večer fascinujících nálad pro štamgasty s duší poetickou. Jen se připravte na ty polibky hnusu, jenž staví věci do nepříjemných kontrastů. Dramaturgií navěšené korálky těch zdánlivě neslučitelných revuálních čísel vyladí do kontinuálního tvaru působnost jednoho pana hostinského a zbytek obstará divadelní imaginace, na niž si téměř můžete sáhnout. A ta recitace! Až na jednu výjimku si aktéři poradili i s poměrně složitými jazzově laděnými písněmi. Oceňuju i tu reminiscenci na Spoonriverskou antologii :)

Tentokrát propejení hraných scének s hudebními čísly příliš nevyšlo. Ukázky ze hry Ubu se vrací byly opravdu divácky nepřitažlivé, což zde uvádím jako pochvalu, neboť Ubu už je takový. Přestože výkony herců v krátkých výstupech byly přesvědčivé, obsah sdělovaného byl natolik mrazivý, že herci málokdy sklidili potlesk. Hudební čísla dnes již kultovních písní s kultovními texty jsou jistým zásahem srdcí diváků.

Krásné písně, skvěle odrecitované básně a velice vtipné vstupy Miroslava Hanuše. Oceňuji také vsuvky ze hry Ubu se vrací, která vzbuzuje hnus, ale zároveň připomíná, že život není písnička a že není možné se stále jen bavit. Jinak ale trochu chybí propojení jednotlivých čísel, jakákoli gradace či změna tempa. Kabaret tak zůstává pouze velmi příjemným programem na jeden mrazivý večer.