Kdo by to byl řekl, že propojení omšelé romantické látky s obrázkem života v oprýskaném pavlačovém domě a navrch s hudbou The Beatles do sebe tak hezky zapadne a bude na jevišti fungovat. Z pohledu na to všechno jakoby dětskýma očima se radostně tetelím taky.

65%. Nápad líčit dobrodružný román očima malé holky, vyrůstající na přelomu 60. a 70. let, mě předem zaujal. Přijal jsem zasazení děje mezi kulisy pavlačového domu a do rytmů songů The Beatles. Bavilo mě sledovat svižné a zábavně „shazované“ akce, zaujaly mě výkony představitelů všech čtyř mušketýrů. Ale nezbavil jsem se (asi špatného) pocitu, že nápad s prolínáním děje románu a reálného života zůstal značně nevyužitý. I když si uvědomuji důvod „nadsazení“, nepřišel jsem na chuť vyznění některých scén (běsnění Mylady, umírání Konstance aj.). Mezi mé „top zážitky“ v Dlouhé inscenace nepatří.

Tak i já se v hodnocení přidám k většině redakce, neb tato inscenace je prostě povedená :). Propojení známého příběhu o třech mušketýrech s dětskými sny a hraním si na hrdiny (kdo z nás něco podobného v dětství neměl?), k tomu výborná scéna pavlačového domu, chytlavá a vhodně použitá hudba Beatles, která o to více navozuje konec 60. let. To vše tvoří znamenitou atmosféru. K tomu velmi dobrý výkon M. Němce v hlavní roli, ale i ostatních mušketýrů J. Vondráčka, M. Hanuše a P. Tesaře. Není to bez chyb, ale určitě stojí za vidění.

Pohádko mládí... Kde jsou ty časy, kdy jsme se sestřenkou ve Věšínově ulici skákaly gumu a přehrávaly slavné scény z mušketýrů. Ve dvou to byla docela hoňka. Hana Burešová si své představy mohla zhmotnit na divadle, a zhmotnily se naprosto přesně.

Inscenace výborně propojila život na pavlači, The Beatles a Tři mušketýry. Jako poslání si zvolila ne odpovídat na otázky života, vesmíru a vůbec, ale zahřát u srdce a zavzpomínat na dětství. Svým charakterem se podobá inscenaci Oněgin byl Rusák a stejně jako ona věřím, že na repertoáru zůstane mnoho sezón.