Evžen Oněgin

Nepamatuji si, že by mě kdy v životě nějaké divadlo pohltilo takovým způsobem jako právě hradecké zpracování Puškinova mistrovského díla. Jedná se o inscenaci s nesmírně silnou a snovou atmosférou. Původní verše zde neexistují - s výjimkou obou dopisů(a i ty jsou značně zkráceny).Co chybí hře na textu, vynahradí však bohatě jevištní akce a chórové i individuální výstupy.Velmi dobrá scéna, elegantní a funkční kostýmy a skvělá hudba. Geniální výkony všech herců, Pavlína Štorková však přece jen o třídu všechny převyšuje.
Ještě hodinu po zhlédnutí jsem byla jako v transu. Neskutečný zážitek.
97%

Častá zvěcnění a zcizení vnášejí do inscenace humor a drží na uzdě patos, který je v dílech romantismu z podstaty přítomný. Duo SKutr opět hodně sází na atmosféru, takže si vyhráli se svícením, hudbou a různými drobnostmi. P.Štorková opět dokazuje, že její odchod do Národního divadla bude velkou ztrátu. Štorková dokáže bez problémů mluvit ve verších, což dokazuje v citlivé interpretaci Tatánina dopisu Oněginovi. M.Zavičár je rozjařile bujarým Oněginem, který ovšem pod maskou bohorovnosti už od počátku skrývá bolest a nevyrovnanost. Z menších rolí zaujme především D.Smečka jako Zarecký. (více v článku na blogu)

55 % Též jsem inscenaci zhlédl na plzeňském festivalu, navíc z druhého balkónu. Ano, je možné, že v tak velkém prostoru z tak velké dálky nemohla inscenace vyznít podle plánu, ale úplně přesvědčen o tom nejsem, i v komornějším prostoru bych asi měl problém s nahrazením puškinovské atmosféry pro mě často samoúčelnými nápady SKUTRu (což na druhou stranu není nic pro ničemu, on ani ten Puškin mi moc nevoní).

Zhlédnuto na MFD, …kde se inscenace evidentně nepotkala s prostorem; její poezie ve Velkém divadle nefungovala. Přes utopení v prostoru se snažím rozumět tvůrčímu záměru, který zahazuje poezii slov a nahrazuje ji poezií vlastní, „skutrovskou“. Nepřišlo mi, že se tak inspiračně děje skrze básníka Puškina, místy to vypadalo jako hon za jemným efektem, ale tento vjem byl možná jen důsledkem nevhodně zvoleného hracího prostoru. Ještě že dramaturgie postavě Taťány nechává „slavný“ text dopisu, Pavlína Štorková v jeho interpretaci potvrzuje, že je velkou herečkou, které věříme každý záchvěv v hlase.

Viz recenze.