Klasické básnické drama se režisér pokusil přiblížit současnosti. Zbavil ho řady romantických prvků, vypadla řada monologů a také konec s postavou Neznámého (kterou Lermontov do původní verze dodatečně připsal jako pokus vyhovět požadavkům cenzury). Inscenace je živá a výrazná, některým nápadům a posunům nelze upřít originalitu, přesto jako celek není přesvědčivá. Do popředí se příliš dostaly emoce, smysl řady nápadů nebyl (alespoň pro mě) vždy zřetelný. Ve výsledku se ztrácelo, o čem hra vlastně je. Solidní herecké výkony respektující režijní pojetí, nejvíce mě upoutala P. Štorková.