Pohasly forbesy

55 %.

55 % Stejně jako v Torpédu pro Tebe a Ve jménu lásky (a přátelství) i v tomto textu Oskar Bábek zavřel pár rozdílných chlapů do jedné místnosti, aby sledoval, co se stane. V tomto případě nic moc a je až s podivem, že je tato hra slabší než Ve jménu lásky (a přátelství), jež vznikla ve výrazně kratším čase. Ovšem i přes tuto výtku herci pod vedením Jiřího Bábka navodili tísnivě smutnou atmosféru, což společně s krátkou stopáží vedlo k tomu, že to pro mě nebylo až tak marné.

První, co mě napadlo po zhlédnutí inscenace, byla nedotaženost. V textu i režii. Oskarovi Bábkovi je absurdní drama blízké, ale v této hře mi určitá promyšlenost, a tím i tah na branku, od něj scházela. Rozhodně však je napětí v ději cítit neustále, po herecké stránce se inscenaci nedá vytknout víceméně nic, naopak výkon Lukáše Krále je naprosto suverénní, a také scéna působí věrohodně. Ovšem aby mě absurdní drama skutečně zasáhlo, potřebuji zachytit jistý přesah. To se mi, a možná je to jen má vina, nepodařilo. Myslím, že hra mohla dostat více času k úpravám. Pak mohl být výsledek zdařilejší.

Nová hra O. Bábka mi poetikou připomíná hry C. McPhersona Ptáci a především pak Na cestě duchů (The Weir). Autor nechává (v tomto případě tři) postavy díky nepředvídané vnější okolnosti uzavřít do jedné místnosti, kde jsou mezi sebou konfrontovány. Režii se podařilo vystihnout sklíčenou atmosféru situace, v rámci možnosti hry i charaktery jednotlivých hrdinů, jenže téma outsiderovství mohlo být výrazněji zpracováno už v textu. Ten sice patří do skupiny kvalitnějších českých novinek, nicméně by si zasloužil ještě jistou revizi a rozpracování, aby jeho zacílení adekvátně zarezonovalo u diváků.