Masopust

Inscenace inspirovaná osudem a tvorbou Anny Pammrové (1860–1945). Dramatizace textů s autorčiným svérázným, archaickým jazykem a také nedokončenou novelou „Antieva“, v níž líčí své rané dětství, kdy byla odňata od rodiny a dána na výchovu ke kmotře. Vnitřní dialog rozporuplné osobnosti, která postupem života mířila ke krajní samotě. Zlostná holčička Antieva zachycuje mnoho z postojů a zápasů dnešního světa, v němž se mnozí lidé cítí odcizeně a osaměle...

Inscenace opřená zejména o román norského držitele Nobelovy ceny za literaturu. Bloudění mladého spisovatele po Kristiánii, při němž se stále víc propadá do blouznění způsobeného hladem a nemožností získat čestným způsobem skývu chleba do úst. Tento hluboký a autentický hlad v sobě ovšem obsahuje i hlady další. Hlad po lásce, hlad po uznání, hlad po vyjádření se, hlad po Bohu, hlad jako zdroj inspirace a tance. Hlad jako hrůza a realita mnoha lidí na této planetě. Neukojitelný hlad jako hnací pohon současného konzumu a obžerství. Hlad jako stav světa...

Drama na hranici skutečnosti a snu, inspirované deníky nalezenými autorem na staré půdě. Minulost dvou žen (matky s dcerou, přivandrovalkyň do valašské vesnice) prostupuje do současnosti, kdy Starosta spolu s ostatními muži vyklízí jejich dům, aby zde zřídili myslivnu. Tření a pnutí těchto dvou světů provokuje a obnažuje skutečné vztahy, jaké mezi „nevěstami“ a zdejšími muži panovaly. Zvláštní směs vzájemného zneužívání a ponížení, výměnný obchod nutný k přežití, ztráta jakékoli důstojnosti a cti. Nic z toho nezmizelo. Staré zahnívající skutečnosti umí infikovat současnost nebezpečným způsobem...

Současný text norského autora, v němž se spojuje chladný až surový odstup s hořlavými tématy mezilidských vztahů. Příběh mapuje cestu páru (ženy a mladšího muže) od ráje prvotního setkání přes realitu jejich soužití, do něhož se nemilosrdně prolamuje minulost, až po vyústění celého dramatu na otevřeném moři, plujíc vstříc věčnosti...

Autorský voiceband tří herců ve spolupráci s divadelní společností Masopust. Otevřená partitura pro tři. Volksstück. Secvičená věc. Není to představení, není to koncert, není to televarieté...

Jevištní adaptace kultovního japonského filmu režiséra Akiry Kurosawy z roku 1954. Sedm tanečníků cti, vyznavačů boje mečem i přes pušky nepřátel. Sedm tváří odvahy i slabosti. Příběh začíná výzvou starce: „Musíme najít hladové samuraje.“ Hledejme samuraje uvnitř, vyhladovělé dlouhodobým pobytem ve zdánlivém bezpečí. Samuraje, kteří získají zpět ženy, úrodu, saké a vlastní proměnu v zápasu se zbojníky. I v dnešní době chceme zažít „spolehlivý pocit mužné družnosti a pach mužského potu“...

Sociálně angažované pásmo. Padesát odstínů dobra... „Dobrotou člověk nikdy ničeho nepokazí, kdežto sebemenší zrnko smutku, puštěné v čistou studánku srdce, všecku vodu zasmuší - a nač?“

Fantaskní biografie mladého šlechtice, román převedený do formy sytě scénické hostiny. Jako předkrm Orlandův milostný vztah s královnou Alžbětou, hlavním chodem je hledání naplněného života v průběhu několika století a chuťovou tečkou se stávají dostihy v sarkasmu a sebeironii na genderově nekorektní téma.

Autorská pohádka o cestě plné zázraků, která začíná tam, kde se ztratíš...

Neprávem opomíjená česká hra o světě, kam jsou z nebe posíláni andělé, aby v lidské podobě, se všemi nedostatky lidského těla a duše, navraceli svět do rovnováhy.

Básně Ivana Martina Jirouse psané dcerám z vězení mezi lety 1982 až 1986 a střípky lidové vánoční hry se propojí do velkého putování z kuchyně dětství až do dalekého města Betléma, za Ježíškem.

Morální thriller o hledání rovnováhy a spravedlnosti. Malá obec na hranicích Česka a Polska. Jeden les, jeden hon, jedna žena proti sboru myslivců. Kolik úlovků napočítají honci večer při svěcení myslivny...?

Drama o cti, strachu i jeho překonání a důstojnosti člověka ve společnosti nemocné touhou po okamžitém uspokojování.

Méně známé Ibsenovo veršované mystérium s prvky satirické frašky. Mladý farář se na cestě ze studií dostane do rodné vsi, kde najde lásku. Rozhodne se naplňovat své poslání právě v malých poměrech, z nichž vzešel a které chtěl překročit. Odmítá vlažnost a polovičatost, jeho duši naplňují slova: všechno nebo nic. Oběti, které musí svému životnímu postoji přinést, jsou však obrovské jako strmé skály fjordu...

Tragická hra o leptavém chaosu kolektivizace, očistném rituálu a oběti.