El Príncipe Constante (Vytrvalý princ)

Výborný překlad V. Mikeše, skvělý M. König v hlavní roli a milé zjištění, že mě režie Š. Pácla přece jen také dokáže oslovit.

75% Několik repríz po premiéře je hra usazená, herci na sebe reagují, barokní verš zvládají. Občas je hra zkrácena tak, že divák chvíli tápe, kde v ději zrovna jsme, naopak některé motivy jsou v akci srozumitelnější, než u Mikeše. Ale proč si Muley tu holku nevzal?

75%
Hra se usadila, herci se sžili s veršovaným textem a já s radostí hodnotím vysoko. Miloslav König se pro takové role snad narodil!

Bezesporu zajímavá inscenace. Pěkně zveršované, herecky dobře zahrané. Nejvíce zaujal určitě M. König. Místy lehce nejasný děj, ale celkově je příběh určitě srozumitelný a dobře ztvárněný. Hlavní klad vidím v dobré scénografii, výborné využití světel a stínů a k tomu doprovodná hudba či využitích různých zvuků k navození té správné atmosféry. Funguje to velmi dobře.

Tak tohle tedy ne. Tak starý a kvalitní autor jako Calderón bezpochyby potřebuje aktualizovat, ale nikoli zneuctít. Nejsem nijak prudérní, ale zcela bezúčelná scéna s od pasu dolů nahým a exhibujícím M. Konigem mě naprosto a totálně znechutila. Možné vhodné odkazy na společenské vady byly eliminovány nánosem většinou nesmyslných inscenačních prostředků. Po zvukové stránce příšerné. Hodnocení dávám pouze a jen za sympatický výkon Patrika Děrgela a mojí oblíbené Pavly Beretové.V duchu jsem obdivovala katolického biskupa a řeholníka v hledišti, kteří během hry neodešli. Never more.

Bezesporu aktuální zpracování, které je plné narážek na negativní jevy v současné společnosti. Dobře řešená scéna, slušní herci, přesto ve mně představení nevyvolalo žádný hluboký pocit, na který bych vzpomínala déle než pár dní. Nejvíce mi chyběl závěr, který po předchozí smršti myšlenek a narážek vyzněl jaksi naprázdno a dokonce mi chvíli trvalo, než jsem vůbec pochopila, že princ už svou úlohu dohrál.

74,99% Náročný text, který se ale Štěpánu Páclovi podařilo přiblížit dnešnímu divákovi, promluvu Miloslava Königa k otrokům bez váhání zařazuju do soukromého zlatého fondu monologů.

Je neuvěřitelné, kterak z této moralistní staré hry španělského „zlatého věku“ pomrkává shnilá současnost. Z dnešního pohledu trapní jsou všichni, tedy včetně idealistického prince. Tolik asi zásadní dramaturgický posun ve vyznění. Inscenace je dobře mířenou fackou proti pocitu bezvýchodnosti. Po všech stránkách moderní a režijně pevně vedená inscenace mi však osobní zážitek nepřináší. Respektuji režijní styl a shledávám ho funkčním, přesto mám problém s přijetím např. nekonečné řady scénických ilustrací právě vyřčených slov. Herci výborní i horší – deklamace veršovaného textu věc nesnadná...

I tato inscenace o.p.s. Masopust se svým zpracováním blíží modernímu evropskému pojetí divadla, které na pražských scénách stále citelně chybí. Je pravdou, že milovník tradiční klasiky tu může zažít zásadní posun a nebo naopak malý šok. Na minimalistické scéně staví historickou hru a charaktery postav do současnosti, se kterou obojí nekompromisně koresponduje. Výkon Miloslava Königa v hlavní roli byl při premiéře strhující, někteří se naopak musí s Calderónovými verši ještě více sžít. Režijní pojetí nutí svou symbolikou diváka k přemýšlení a přemýšlivý divák se bude rád vracet (viz recenze)

Na předpremiéře jistě nebyla inscenace „hotová“, ale přesto si ji troufám hodnotit jako slibnou a vlastně i pozoruhodnou (obdobně jako Brand / Oheň). Hra samotná není lehce stravitelná, zvlášť z pouhého „vidění na jevišti“. Ale stojí za to se zabývat tématem i morálním poselstvím. Inscenační řešení Š. Pácla nese rysy jeho rukopisu, který mně osobně zcela nevyhovuje, ale musím uznat jeho zajímavost a přínosnost. S jistými prvky a postupy použitými v této inscenaci jsem se neztotožnil ani tentokrát, ale byly smysluplně užívány. Zajímavá práce se scénou. Mladí herci zvládli nelehké úkoly dobře.