Král Lear

Jsem z představení dost rozpačitá. Určitě můj dojem hodně ovlivnil fakt, že na zájezdu v Kolíně se hrálo úplně bez kulis. Já chápu, že celá výprava se v tomto případě převézt nedá, ale hrát na úplně holém jevišti mi přijde trochu jako podvod na diváka. Pokud není zájezdová verze, radila bych možná vůbec nevyjíždět. Vzhledem k absenci výpravy a civilním kostýmům jsem měla celou dobu pocit, že koukám jen na divadelní zkoušku. To mi korespondovalo i s tím, že jsem v podstatě postrádala režii... herci přišli odmluvili, odešli, přišli, odmluvili... ačkoli výrazově to špatné nebylo, pro mě zklamání.

Neodolala jsem navštívit toto dílo, Bolek Polívka byl jedinečný a z šesté řady bylo rozumět každému slovu, dále jsem obdivovala herecké výkony M.Isteníka,P.Štěpána, L.Janoty a P.Vitázkové.Síla byla především v textech ve verších a hereckých výkonech. Odcházela jsem se silným kulturním zážitkem.

Velmi zdařilá inscenace. Líbilo se mi zejména pojetí, že zde nepřevládala tragédie, ale často si tvůrci vypomohli i humorem. Bolek Polívka se mi ale daleko více líbil jako Shylock. Zde byl také dobrý, ale dle mého ho převyšovali jak Petr Štěpán, tak i zlé sestry v podání Ivany Vaňkové a Pavly Vitázkové.

Ale je to představení, na které bych mohla jít víckrát.

Král Lear v úpravě režiséra Moši byl inscenován s nadsázkou coby tří a půl hodinová tragifraška na Hudební scéně Městského divadla v Brně. Jde o plnokrevnou inscenaci, která má blízko k Shakespearovým komediím, jako je Sen noci svatojánské nebo Večer tříkrálový. Výprava byla nejednotná, orchestřiště bylo zakryté, král Lear byl oblečen v džínách, ale inscenace se mi líbila, herci udrželi tempo celou hru.

Inscenaci lze popsat jedním slovem - prázdná. Odříkat po smyslu textu Shakespearovo drama v předvídatelných aranžích herců na scéně a s minimální akcí přeci nemůže v době interpretačního divadla nikoho uspokojit. Polívkovi není rozumět, není ani dojemný, ani děsivý. Děsivé jsou naopak výkony všech dam. Kostýmy A. Kučerové nevkusné a nesmyslné. Kulisy jsou hodny toho slova, protože je nikdo nevyužívá, všichni před nimi víceméně postávají. Muzikálové svícení a děsivá vstupní a závěrečná taneční vložka jsou už opravdu zcela mimo jakékoliv chápání.

Nuda, nuda, nuda. Režie téměř žádná, pouze přenesený text na jeviště. Vše by měla zachraňovat scéna, která sice působí giganticky, ale není nijak účelná. Taneční role Smrti, která tam je asi omylem, tomu rovněž moc nepřidá. Za zmínku stojí herecký výkon Michala Isteníka a Ivany Vaňkové. Naopak Bolek Polívka, který je hlavním lákadlem, působí spíše jako Lear v deliriu a dost často mu není rozumět.

Musím pochválit i čtvrtou premiéru této sezóny, povedla se. Představení má spoustu výborných výkonů zejména H.Kovářikové a I.Vaňkové, v čele s B. Polívkou a druhou dějovou linku dramatu - skvělým Z. Junákem se svými syny J. Zedníčkem a L. Janotou. Velmi zdařilá a působivá je scéba, v neposlední řadě kostýmy a živá hudba. Délka představení se někomu může zdát zdlouhavá (3:30), ovšem děj plyne rychle a kromě zpomaleného rozjezdu v druhé půli, kde by si text zasloužil pár škrtů se divák nemůže nudit. Dobrou volbou byl přesun inscenace na Hudební scénu, to hře prospělo.

Tři sáhodlouhé hodiny ničeho... Po uznáníhodných výkonech P. Štěpána, M. Isteníka a I. Vaňkové po tomto představení ve mně nezůstává nic. B. Polívka byl po celou dobu představení stejný, jeho postava Leara se v průběhu vůbec neproměnila a občas mu opravdu už není rozumět. Scéna monstrózní, bez detailů, neviděla jsem v ní funkční smysl. Kladně hodnotím hudebníky, kteří byli součástí scény a živě doprovázeli celé představení. Celkově to na mě působilo, jakoby herci dostali domů Shakespearův výtisk, ten se naučili a večer nám ho přišli odrecitovat v plném znění-původní text nebyl ničím ozvláštněn

Spousta textu ve verších, vyhrocených emocí a náročného vývoje postav. MDB však z této výzvy vyšlo se ctí. Vše krásně šlape a zapadá do sebe s pocitem pevné ruky režiséra, který věděl, co chce. Duše i těla postav jsou mrzačena zákeřnými úklady a není, kdo by zůstal ušetřen. Polívka podal přesvědčivý výkon jako arogantní panovník i pomýlený blázen, který spílá bouři. Štěpánův Vévoda z Kentu je pak skutečně tím, pro koho je čest, pravda a upřímnost nade vše. Ať už v šatu vévody nebo pod kápí tuláka. Vydařená je i scéna, která dokresluje atmosféru a přitom umožňuje přehlednou změnu prostředí. (více v článku na blogu)

Většina ze 20% mého hodnocení patří Williamovi! Moša a Polívka mne poprvé v životě zklamali. Představení rozvláčné; Polívka i někteří další herci nepřesvědčiví; zbytečně akcentované vulgární výrazy či narážky; díky mikroportům jsou hlasy některých hereček až agresivní, hlasy jiných herců jsou i přes ně slabé; text místy vypadával; Edmundův skon - vyloženě komická etuda na závěr tragédie. Scéna, choreografie, kostýmy neurazí. Výkony hudebníků na scéně lze hodnotit nejpozitivněji.

Jsem z představení dost rozpačitá. Určitě můj dojem hodně ovlivnil fakt, že na zájezdu v Kolíně se hrálo úplně bez kulis. Já chápu, že celá výprava se v tomto případě převézt nedá, ale hrát na úplně holém jevišti mi přijde trochu jako podvod na diváka. Pokud není zájezdová verze, radila bych možná vůbec nevyjíždět. Vzhledem k absenci výpravy a civilním kostýmům jsem měla celou dobu pocit, že koukám jen na divadelní zkoušku. To mi korespondovalo i s tím, že jsem v podstatě postrádala režii... herci přišli odmluvili, odešli, přišli, odmluvili... ačkoli výrazově to špatné nebylo, pro mě zklamání.

Většina ze 20% mého hodnocení patří Williamovi! Moša a Polívka mne poprvé v životě zklamali. Představení rozvláčné; Polívka i někteří další herci nepřesvědčiví; zbytečně akcentované vulgární výrazy či narážky; díky mikroportům jsou hlasy některých hereček až agresivní, hlasy jiných herců jsou i přes ně slabé; text místy vypadával; Edmundův skon - vyloženě komická etuda na závěr tragédie. Scéna, choreografie, kostýmy neurazí. Výkony hudebníků na scéně lze hodnotit nejpozitivněji.

Neodolala jsem navštívit toto dílo, Bolek Polívka byl jedinečný a z šesté řady bylo rozumět každému slovu, dále jsem obdivovala herecké výkony M.Isteníka,P.Štěpána, L.Janoty a P.Vitázkové.Síla byla především v textech ve verších a hereckých výkonech. Odcházela jsem se silným kulturním zážitkem.

Velmi zdařilá inscenace. Líbilo se mi zejména pojetí, že zde nepřevládala tragédie, ale často si tvůrci vypomohli i humorem. Bolek Polívka se mi ale daleko více líbil jako Shylock. Zde byl také dobrý, ale dle mého ho převyšovali jak Petr Štěpán, tak i zlé sestry v podání Ivany Vaňkové a Pavly Vitázkové.

Ale je to představení, na které bych mohla jít víckrát.

Král Lear v úpravě režiséra Moši byl inscenován s nadsázkou coby tří a půl hodinová tragifraška na Hudební scéně Městského divadla v Brně. Jde o plnokrevnou inscenaci, která má blízko k Shakespearovým komediím, jako je Sen noci svatojánské nebo Večer tříkrálový. Výprava byla nejednotná, orchestřiště bylo zakryté, král Lear byl oblečen v džínách, ale inscenace se mi líbila, herci udrželi tempo celou hru.

Inscenaci lze popsat jedním slovem - prázdná. Odříkat po smyslu textu Shakespearovo drama v předvídatelných aranžích herců na scéně a s minimální akcí přeci nemůže v době interpretačního divadla nikoho uspokojit. Polívkovi není rozumět, není ani dojemný, ani děsivý. Děsivé jsou naopak výkony všech dam. Kostýmy A. Kučerové nevkusné a nesmyslné. Kulisy jsou hodny toho slova, protože je nikdo nevyužívá, všichni před nimi víceméně postávají. Muzikálové svícení a děsivá vstupní a závěrečná taneční vložka jsou už opravdu zcela mimo jakékoliv chápání.

Nuda, nuda, nuda. Režie téměř žádná, pouze přenesený text na jeviště. Vše by měla zachraňovat scéna, která sice působí giganticky, ale není nijak účelná. Taneční role Smrti, která tam je asi omylem, tomu rovněž moc nepřidá. Za zmínku stojí herecký výkon Michala Isteníka a Ivany Vaňkové. Naopak Bolek Polívka, který je hlavním lákadlem, působí spíše jako Lear v deliriu a dost často mu není rozumět.

Musím pochválit i čtvrtou premiéru této sezóny, povedla se. Představení má spoustu výborných výkonů zejména H.Kovářikové a I.Vaňkové, v čele s B. Polívkou a druhou dějovou linku dramatu - skvělým Z. Junákem se svými syny J. Zedníčkem a L. Janotou. Velmi zdařilá a působivá je scéba, v neposlední řadě kostýmy a živá hudba. Délka představení se někomu může zdát zdlouhavá (3:30), ovšem děj plyne rychle a kromě zpomaleného rozjezdu v druhé půli, kde by si text zasloužil pár škrtů se divák nemůže nudit. Dobrou volbou byl přesun inscenace na Hudební scénu, to hře prospělo.

Tři sáhodlouhé hodiny ničeho... Po uznáníhodných výkonech P. Štěpána, M. Isteníka a I. Vaňkové po tomto představení ve mně nezůstává nic. B. Polívka byl po celou dobu představení stejný, jeho postava Leara se v průběhu vůbec neproměnila a občas mu opravdu už není rozumět. Scéna monstrózní, bez detailů, neviděla jsem v ní funkční smysl. Kladně hodnotím hudebníky, kteří byli součástí scény a živě doprovázeli celé představení. Celkově to na mě působilo, jakoby herci dostali domů Shakespearův výtisk, ten se naučili a večer nám ho přišli odrecitovat v plném znění-původní text nebyl ničím ozvláštněn

Spousta textu ve verších, vyhrocených emocí a náročného vývoje postav. MDB však z této výzvy vyšlo se ctí. Vše krásně šlape a zapadá do sebe s pocitem pevné ruky režiséra, který věděl, co chce. Duše i těla postav jsou mrzačena zákeřnými úklady a není, kdo by zůstal ušetřen. Polívka podal přesvědčivý výkon jako arogantní panovník i pomýlený blázen, který spílá bouři. Štěpánův Vévoda z Kentu je pak skutečně tím, pro koho je čest, pravda a upřímnost nade vše. Ať už v šatu vévody nebo pod kápí tuláka. Vydařená je i scéna, která dokresluje atmosféru a přitom umožňuje přehlednou změnu prostředí. (více v článku na blogu)

Tři sáhodlouhé hodiny ničeho... Po uznáníhodných výkonech P. Štěpána, M. Isteníka a I. Vaňkové po tomto představení ve mně nezůstává nic. B. Polívka byl po celou dobu představení stejný, jeho postava Leara se v průběhu vůbec neproměnila a občas mu opravdu už není rozumět. Scéna monstrózní, bez detailů, neviděla jsem v ní funkční smysl. Kladně hodnotím hudebníky, kteří byli součástí scény a živě doprovázeli celé představení. Celkově to na mě působilo, jakoby herci dostali domů Shakespearův výtisk, ten se naučili a večer nám ho přišli odrecitovat v plném znění-původní text nebyl ničím ozvláštněn

Jsem z představení dost rozpačitá. Určitě můj dojem hodně ovlivnil fakt, že na zájezdu v Kolíně se hrálo úplně bez kulis. Já chápu, že celá výprava se v tomto případě převézt nedá, ale hrát na úplně holém jevišti mi přijde trochu jako podvod na diváka. Pokud není zájezdová verze, radila bych možná vůbec nevyjíždět. Vzhledem k absenci výpravy a civilním kostýmům jsem měla celou dobu pocit, že koukám jen na divadelní zkoušku. To mi korespondovalo i s tím, že jsem v podstatě postrádala režii... herci přišli odmluvili, odešli, přišli, odmluvili... ačkoli výrazově to špatné nebylo, pro mě zklamání.

Musím pochválit i čtvrtou premiéru této sezóny, povedla se. Představení má spoustu výborných výkonů zejména H.Kovářikové a I.Vaňkové, v čele s B. Polívkou a druhou dějovou linku dramatu - skvělým Z. Junákem se svými syny J. Zedníčkem a L. Janotou. Velmi zdařilá a působivá je scéba, v neposlední řadě kostýmy a živá hudba. Délka představení se někomu může zdát zdlouhavá (3:30), ovšem děj plyne rychle a kromě zpomaleného rozjezdu v druhé půli, kde by si text zasloužil pár škrtů se divák nemůže nudit. Dobrou volbou byl přesun inscenace na Hudební scénu, to hře prospělo.

Velmi zdařilá inscenace. Líbilo se mi zejména pojetí, že zde nepřevládala tragédie, ale často si tvůrci vypomohli i humorem. Bolek Polívka se mi ale daleko více líbil jako Shylock. Zde byl také dobrý, ale dle mého ho převyšovali jak Petr Štěpán, tak i zlé sestry v podání Ivany Vaňkové a Pavly Vitázkové.

Ale je to představení, na které bych mohla jít víckrát.

Král Lear v úpravě režiséra Moši byl inscenován s nadsázkou coby tří a půl hodinová tragifraška na Hudební scéně Městského divadla v Brně. Jde o plnokrevnou inscenaci, která má blízko k Shakespearovým komediím, jako je Sen noci svatojánské nebo Večer tříkrálový. Výprava byla nejednotná, orchestřiště bylo zakryté, král Lear byl oblečen v džínách, ale inscenace se mi líbila, herci udrželi tempo celou hru.

Inscenaci lze popsat jedním slovem - prázdná. Odříkat po smyslu textu Shakespearovo drama v předvídatelných aranžích herců na scéně a s minimální akcí přeci nemůže v době interpretačního divadla nikoho uspokojit. Polívkovi není rozumět, není ani dojemný, ani děsivý. Děsivé jsou naopak výkony všech dam. Kostýmy A. Kučerové nevkusné a nesmyslné. Kulisy jsou hodny toho slova, protože je nikdo nevyužívá, všichni před nimi víceméně postávají. Muzikálové svícení a děsivá vstupní a závěrečná taneční vložka jsou už opravdu zcela mimo jakékoliv chápání.

Neodolala jsem navštívit toto dílo, Bolek Polívka byl jedinečný a z šesté řady bylo rozumět každému slovu, dále jsem obdivovala herecké výkony M.Isteníka,P.Štěpána, L.Janoty a P.Vitázkové.Síla byla především v textech ve verších a hereckých výkonech. Odcházela jsem se silným kulturním zážitkem.

Nuda, nuda, nuda. Režie téměř žádná, pouze přenesený text na jeviště. Vše by měla zachraňovat scéna, která sice působí giganticky, ale není nijak účelná. Taneční role Smrti, která tam je asi omylem, tomu rovněž moc nepřidá. Za zmínku stojí herecký výkon Michala Isteníka a Ivany Vaňkové. Naopak Bolek Polívka, který je hlavním lákadlem, působí spíše jako Lear v deliriu a dost často mu není rozumět.

Spousta textu ve verších, vyhrocených emocí a náročného vývoje postav. MDB však z této výzvy vyšlo se ctí. Vše krásně šlape a zapadá do sebe s pocitem pevné ruky režiséra, který věděl, co chce. Duše i těla postav jsou mrzačena zákeřnými úklady a není, kdo by zůstal ušetřen. Polívka podal přesvědčivý výkon jako arogantní panovník i pomýlený blázen, který spílá bouři. Štěpánův Vévoda z Kentu je pak skutečně tím, pro koho je čest, pravda a upřímnost nade vše. Ať už v šatu vévody nebo pod kápí tuláka. Vydařená je i scéna, která dokresluje atmosféru a přitom umožňuje přehlednou změnu prostředí. (více v článku na blogu)

Většina ze 20% mého hodnocení patří Williamovi! Moša a Polívka mne poprvé v životě zklamali. Představení rozvláčné; Polívka i někteří další herci nepřesvědčiví; zbytečně akcentované vulgární výrazy či narážky; díky mikroportům jsou hlasy některých hereček až agresivní, hlasy jiných herců jsou i přes ně slabé; text místy vypadával; Edmundův skon - vyloženě komická etuda na závěr tragédie. Scéna, choreografie, kostýmy neurazí. Výkony hudebníků na scéně lze hodnotit nejpozitivněji.