Mojžíš

Povedené. Hana Burešová opět vychází z poetiky předlohy, k dispozici měla tentokrát velmi jednoduchý, místy až naivní text, který ale dokázala přetvořit ve fungující jevištní tvar. Líbilo se mi živé muzicírování, jednoduchá scéna i postava blázna s gustem ztvárněná Michalem Isteníkem. Pokud ale divák zná Bibli jako své boty, bude pro něj příběh Mojžíše přece jen trochu únavný. 75%

Na inscenaci jsem ocenil především vytvoření atmosféry někdejších časů, kdy se tyto duchovní hry hrávaly (tomu napomáhala dřevěná scéna K. Glogra). Tak nějak si představuji, že ochotnické divadlo asi vypadalo (myšleno v tom nejlepším smyslu slova). Oceňuji, jak se celý soubor dovedl v příběhu orientovat a přetělesňovat se z postavy do postavy. Zvláště druhá část by si však zasloužila výraznější škrty, poměrně dost se táhla a děj se mému soustředění vzdaloval...

No, kam se ten svět asi dokutálí, budeme-li jen reptat nebo klanět se zlatému teleti. Poutavá rekonstrukce prostinkého (pro herce však nejednoduchého) textu lidového divadla na biblické téma. Od záměrně naivní stylizace k výmluvné, až didaktické pointě. Cosi se děje, když divadlo tlumočí už i ty elementární věci... Druhá část mě proto velmi bavila.