Brémská svoboda

Jenda Matoušek se ve svém komentáři ptá, proč tuto hru dnes hrát a pro koho. Má odpověď zní, že má, jenže pro ty, kteří na tuto inscenaci nepřijdou. Má smysl ji inscenovat kvůli všem Géšám (no, spíše Maryšám), kterých je i dnes šest půlek, akorát nežijí v bublině kosmopolitního světa opájejícího se šampaňským bouchnutým na oslavu vítězství emancipačního hnutí. Jenže právě do ní spadají mainstreamové divadelní scény i většina jejich publika, Kladna se to možná týká o něco méně než Prahy, ale tato inscenace není (o)krajová.

Jednička pro M. Štípkovou za jejího anděla s ďáblem v těle, který se snaží "osvobodit od společnosti", v níž bylo kdysi postavení žen dost ponižující. Ve stylově čisté inscenaci s cukrkandlovou scénou a dámskými kostýmy se však režie vydává spíš po stopách příběhu ženy, která se i navzdory společnosti jen snažila být šťastná. A také pokládá otázku, do jaké míry za určité činy lidí může okolí. I když závěrečný verdikt, jak by se měl člověk zachovat, samozřejmě nakonec zůstává na daném jedinci. Inscenaci hodně pomohly i zcizující scény, stejně tak jako občasná parodie. A hlavně výborné herectví!

Milá inscenace o neveselých věcech. V růžových kulisách se pohybuje hlavní hrdinka a další dvě ženské postavy v roztomiloučkých biedermeierovských šatičkách a lokýnkách. Pánské kostýmy jsou zase celkem zdařile stylizovány trochu jako fešné vojenské uniformy. Není však úplně jasné, zda kladenští pojímají inscenaci jako parodii, nebo její sdělení myslí vážně. Hlavní hrdinka je pořád sympatická, i když začne být jasné, kde se bere tolik mrtvol. Pokud dojde v textu na vážnější místa, inscenátoři vše začnou zlehčovat, znevažovat a couvat od tématu hry. Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO. (více v článku na blogu)

Géša evokující v úvodních několika minutách gejšu, ne nepodobna křehké bezemoční porucálnové panence tančící v růžovém pokoji, jak manžel píská? Nenechte se zmást! Záhy překvapí a z údivu už nevyjdete. Maryša hadr! ;) Hyperbolický rámec inscenaci zdařile přibližuje dnešní stále šílenější době, vymknuté z kloubů morálky a práva. Tleskám herecké souhře, které vévodí přesná Marie Štípková.

V prvním plánu vyznívá hra silně feministicky, což dnes působí poněkud anachronickým dojmem. Je to tedy dramaturgicky trochu sporný kus, čehož si byl ovšem inscenační tým dobře vědom a hledal jiné cestičky, jak k Fassbinderovu textu přistoupit. Ústředním tématem tak je boj o svobodu a uznání v nepřátelsky naladěné společnosti. Sériová vražedkyně je vyobrazena jako kladná postava, což působí podvratným dojmem a přináší to morbidní humor. Ironizujícím prvkem je růžová scéna J.Štěpánka i nevinné vzezření M.Štípkové, která hlavní roli zvládla na výbornou. 65%

65%. Podřazené postavení žen, které je významným tématem hry, se sice už v dnešní době může jevit do značné míry přežitě, ale otázky předsudků a bezohledných osobních preferencí jsou nadčasové. Skutečností inspirovaný extrémní případ, kdy jeden zoufalý čin odstartuje sérii dalších, autor zpracovává jako až komicky absurdní obraz světa, kde je nemožné dosáhnout osobní svobody, protože to ostatní prostě neumožní. Inscenace nezapře rukopis M. Františáka včetně působivé práce s výpravou či hudbou. V těžké hlavní roli M. Štípková zaujala, s reprízami jistě ještě dojde k posunu a větší jistotě.

Skutečně výborný "dramaturgický počin". Marie Štípková podává skvělý výkon. Méně známá hra nápaditě inspirovaná skutečnými událostmi "masové Maryši". Jakkoliv neodpustitelné jsou zločiny hlavní postavy, každý z nich je prakticky logicky odůvodnitelný, každým z nich se Géša snaží emancipovat na spíše mysoginistické společnosti Brém a hlavně - snaží se být milována. Jestli bude Kladno pokračovat v podobném duchu, dotáhne to daleko. Já jako feministka nadšeně tleskám.
78%