Marie Antoinetta

Ano, bulvární, leč svěží, a pro laického diváka přístupné divadlo z francouzské historie. P. Štorková je dynamická, nekarikuje, zcela ovládá jeviště. To díky ní dávám vyšší hodnocení. A závěrečný monolog o tom, že právě historie umožňuje lidem žít i po smrti mě jako historičku příjemně potěšil.
Pokaždé, když vidím hru z Přibylovy éry na Kladně, jen si říkám, jak nepředstavitelná škoda je, že tohle vše už brzy bude nahrazeno něčím zcela odlišným... Zkrátka, všechno hezké jednou skončí.

75%

Je pravda, že toto zpracování má jisté rezervy a určitě lze z tohoto příběhu vytěžit silnější emoční zásah, než se povedlo zde. I tak se mi ale toto pojetí líbilo, oceňuji hlavně dobře zvolený odlehčující humor a doprovodnou hudbu. Nicméně nic z toho by nemělo takový význam nebýt vynikající P. Štorkové, která je zde jednoduše geniální a dobrovolně přiznávám, že jsem doslova hltal každou její repliku.

Režijní zpracování a herecké kreace tentokrát zachraňují mnohé, jelikož text nepatří k nejsilnějším. Chybí mu výraznější téma, život slavné francouzské královny zachycuje poněkud povrchním způsobem s důrazem na bulvární detaily. Právě groteskní stylizace, kterou Špinar zvolil, brání tomu, aby některé scény vyzněly příliš banálně. Pavlína Štorková dokázala přesně postihnout proměnu z „pyšné Rakušanky“, která si nedělá s ničím starosti, v silnou ženu, jež i pod gilotinu odchází nezlomena.

64,99% Daniel Špinar to zase dokázal... Aneb přečtěte si můj komentář k Miláčkovi, jen si místo Miloslava Königa dosaďte Pavlínu Štorkovou.

75%. Hra zajímavě nahlíží na Mariin život (a smrt) a i když má „bulvárnější“ ráz, vlastně trefně vyjadřuje královnin obraz a pojmenovává okolnosti. Autor nepoužívá prostředky typické pro historickou hru, originální řešení (scény s ovcí, absence postav revolucionářů) však celku dobře slouží. Režisér D. Špinar drama svými výraznými postupy pozvedl. Divoká první polovina je doslova oslnivá. Druhá už vzhledem k okolnostem nepůsobí tak živě, ale přesto neztrácí dech. Bez nadsázky dokonalé kreaci P. Štorkové není co vytknout, dobré výkony podávají i ostatní. Výtvarná i hudební koncepce vhodná.

D. Špinar opět promlouvá svým originálním, živým a moderním divadelním jazykem, který baví, sympaticky ironizuje i provokuje.
Proměnu hlavní hrdinky ze zpovykané marnivé paničky v ženu a matku bojující o život vyst(ř)ihla P. Štorková s absolutním hereckým přehledem a noblesou. Kladenské divadlo, zdá se, má dramaturgicky našlápnuto stále jistějším krokem slibným směrem.

Úžasná jízda P. Štorkové udávající inscenaci směr v obou rozdílných částech. Zpočátku se jedná o mondénní od reality odtrženou panovnici, jež kolem sebe vidí jen sebe samu. Posléze, kdy je nucena bojovat o nejen své přežití, se u ní objevují i lidštější charakterové rysy, egoismus ustupuje do pozadí, což se však děje, aniž by se z jejího chování vytratily výše zmiňované vlastnosti. O výkonu Štorkové jistě ještě uslyšíme, ostatně herecky je celá inscenace nadprůměrná. Dynamická Špinarova režie nutí herce k neustálé akci a diváky k maximální koncentraci. Výborné výtvarné řešení, super hudba.