Generálka jeho veličenstva

Klasické nastudování této hry mě přesvědčilo o jejích nesporných kvalitách, nicméně i přes velkou snahu se ústřední dvojici nepodařilo do postav dostat vše, co vyžadují. Mezi Josefinou a Napoleonem by měla neustále sršet energie a být přítomen jistý typ napětí, jenže v podání I. Nováčkové respektive P. Bucháčka inscenace vyznívala trochu unaveně. Režie se zde až příliš spoléhala na slovo, ale i v konverzační komedii je přece zapotřebí zapojit více fantazii a vymyslet nějaký klíč ve vztahu dvou hlavních postav. Zde jsem ho postrádal.