Prometheus

Inscenace sestává ze tří částí, první mě příjemně naladila, příběh rozehrávající se v daných kulisách byl působivý, z druhé jsem byl vyloženě nadšený, zde opravdu dávalo smysl co, kde a jak se hraje. Pak přišla část třetí, jež se snažila obsáhnout celý prostor tovární haly, jenže mně se v něm děj utopil, přeskakování mezi jednotlivými výjevy se mi neposkládalo v celek.

Miroslav Bambušek upíná pozornost správným směrem, trefuje se do problémů, o nichž se dostatečně nemluví. Zaslouží si, abychom jeho myšlenkám naslouchali. Porozumět do detailu jeho hrám není snadné. Obsahově pozoruhodný text Promethea patří z hlediska struktury a uspořádání k jeho nejslabším, svým způsobem jím trpí celá inscenace. Práce s prostorem bývalé papírny vynikající, výtvarné a hudební prostředky přispěly k vnější působivosti. Herci naplnili, co jim omezené možnosti umožnily, inscenace na nich nestála. Ať však Bambušek, navzdory kolísavým výsledkům své práce, ve svém snažení pokračuje!

75%
Skvěle využitý prostor, fascinující vizuál, nicméně poslední třetina už mi přišla zbytečně natahovaná. Velice mě zaujaly výkony M. Mejzlíka a J. Černého. Určitě by stálo za minimálně druhé zhlédnutí, v inscenaci je mnoho symbolů a souvislostí, které možná není snadné pochopit na první pokus.

Pan Miroslav Bambušek, tak jak již několikrát v minulosti, využil specifický prostor pro své mimořádné vidění světa. Jakýkoliv komentář je zbytečný. Zda je inscenace o hledání vlastní minulosti, zločinů minulosti, o současné krizi mužství, o ohni, který musíme nutně znovu nalézt... Rozhodně je to však opět mimořádný počin, jenž je nutno nikoliv jen vidět, ale zažít. Pan Bambušek se ještě více rozmáchl, k čemuž využil tovární halu, kovářství, odkazující k mytologii, vizuální projekce, atmosféru navazující hudbu a v neposlední řadě jedinečné herecké osobnosti. Pánové, tleskám, smekám, klaním se.