Země – rolnickej nářez

Souhlasím s komentáři M. Nováka a L. Holubce, které bych jen opisoval podobnými slovy. Dobré téma vyznělo v této podobě poněkud banálně. K formě ztvárnění bych dodal, že kombinace slova, hudby či pohybových pasáží nevytvořila kompaktní celek a Bambuškovi se v předchozích projektech podařilo dosáhnout těmito prostředky větší působivosti. Opakuji se, že je dobře, že se těmto tématům někdo cíleně věnuje, jen by se měl zkusit z předchozích realizačních nedostatků zkusit poučit.

Cyklus Písně o zemi a druhá jeho druhá část. Země. Už v Prometheovi (první část cyklu) jsme toto téma mohli zaregistrovat, byť nebylo nosným tématem. Zde se však už věnuje tvůrce výhradně oslavě zemi jako půdy, Zemi jako vlasti, zemi jako lůnu matky nás všech. Do podzemí bylo navezeno několik tun zeminy, a především na ní a v ní nám Miroslav Bambušek představuje spíše pohybové divadlo, doplněné, jak má zvykem, o hru s projekcemi, světlem, tmou, živou hudbou. Celkově nemá inscenace takou výpověď jako precizně propracovaná první část, což je škoda, ale počkejme si na další pokračování cyklu...

Nemám moc co dodat ke komentáři Michala Nováka, audiovizuální nátřesk, několik velice silných momentů, ale bohužel pár rozvleklých scén na hranici snesitelnosti.

V podzemním skladu NNŽ Miroslav Bambušek připravil další ze svých performativních instalací. V Zemi manifestačně vzývá to, o co prefabrikovaný styl společnosti ztrácí zájem. Potažmo v tom hledejme volání k návratu ke kořenům a půda se tu ("po landovsku") stává i synonymem pro vlast. Jakkoliv je takové tepání trefné, správné a hlavně potřebné, výsledku k zásahu do černého mnoho chybí. Téma je stěsnáno do několika málo útržkovitých proklamací a zbytek je jen ilustrace (co tak s hlínou…) - působivá (významotvorná) snad jen ve dvou momentech. Btw, nebylo by lepší přivést diváky na skutečné pole?