Braňo Holiček sestavil vtipné a – přiznejme si to – pravdivé pásmo na téma, jaká to dokonalost nás požírá a ovlivňuje víc, než si hodláme připustit. Přesto v inscenaci není podle mě nic, co by zas až tak překvapilo, nebo dokonce tady a teď učinilo „odhalení“ stavu (nedokonalého) operačního systému našich životů, o něž má zájem Pokušitel v rouše Spasitele. Absurdní zcizováky, hravé vidění tématu a výkon Vendy Štíchové však patří k přednostem této malé inscenace.

Vtipný (a docela mrazivý) pohled na to, jak se lidé dnes nechávají ovládat počítači a technologiemi, hledají (nelidskou) dokonalost, ztrácí svou podstatu i přirozenost. „Přidanou hodnotou“ byla rovina se Stevem Jobsem, v níž šlo nalézt propojení s hlavním tématem. Výborná prvotní myšlenka hraní počítačů živými herci byla výborně rozvinuta a dotažena do absurdity. Se zájmem jsem sledoval sled skvělých nápadů (za všechny musím jmenovat alespoň nenáviděné přesýpací hodiny), užíval si vtipné okamžiky a k tomu si uvědomoval neradostné souvislosti. Děkuji za skvělou a smysluplnou kolektivní práci!