Baal

Na raném nezralém Baalovi se kdysi Brecht svým objevným postupům teprve učil. Inscenace M. Němce zaujme řadou nápadů, prací s prostorem a hudbou a v neposlední řadě atmosférou vyprázdněnosti rezonující s životem kolem nás. Sdělení, které Brecht později vypiloval v tzv. epickém divadle, však může být pro diváka ve sledu obrazů těžké hledat, chybí výraznější spojnice. Hlavní představitel D. Punčochář bohužel nemá dar zaujmout diváky po celé představení. Držení víceméně jediné polohy bylo možná záměrné, jemnější odstíny Baalova charakteru by si však zasloužily více propracovat herecky i režijně.

Velké divadlo na malém prostoru, tleskám Marku Němcovi, Agnieszce Páté-Oldak a Ivanu Acherovi, stejně jako hercům v čele s Davidem Punčochářem. Byť jde spíše o "pocitovku" a se samotným textem by se dalo naložit lépe/zajímavěji, tento důkaz, co vše se vejde do studia Švandova divadla, prostě stojí za pozornost.

Baal - metaforický odraz dekadentních příchutí života a světa. Baal - excentrický poživačník. Baal - nespoutaná živočišná energie, která stravuje sebe samu i všechny ostatní. Baal - měl-li kérku, bylo na ní určitě cosi jako: "Cestou sebedestrukce k maximálnímu prožitku." Pozoruhodný výkon Davida Punčocháře v hlavní roli.

Režisér příběh situoval do ošuntělého kabaretu pochybné pověsti, který díky zdařile zpracované výpravě navozoval pocit všudypřítomné tísně. Dekadentní nálada inscenace sice souzněla s výkladem hlavní postavy, jenže v tom byl i kámen úrazu. Baal D. Punčocháře v inscenaci jako životní ztroskotanec začíná a ve stejném bodě i končí, jeho destrukce není zřetelněji zpracována, což považuji za zásadní minus. Přesto je nastudování hodné respektu, poněvadž pracuje se všemi inscenačními složkami až na dřeň, což dokáže na diváka intenzivně působit. A některé scény jsou zpracovány opravdu znamenitě.

Hra, která je složitě čitelná, ale která velmi dobře pracuje s vytvořenou atmosférou. Scéna, kostýmy, hudba, intonace...to vše tvoří velice působivý celek, jež mě silně upoutal. Po obsahové stránce sice není lehké se v tom zorientovat, ale to myslím ani není vyloženě nutné. Pro mě dobře vyjadřuje zmar, závislost či destrukci, jež svádí určitý boj s tvůrčí silou jedince. Celkově pozitivnímu dojmu pomáhají i herecké výkony, zvláště zaujali D. Punčochář, T. Pavelka, E. Josefíková a M. Krátká. Ale některé scény jsou opravdu hůře uchopitelné a určité zkrácení by myslím hře jen prospělo. 65%