Sudička Lachesis

65%. Text má své specifické kouzlo a také nezvyklou pointu v závěru. Zčásti čtená inscenace je možná statická. Projevu Niny Divíškové a jejímu vedení režisérem bychom také mohli vytknout občasnou monotónnost. Přesto herečka i přes pokročilý věk dokázala svým slovům vtisknout neobyčejnou hloubku, z níž bylo cítit porozumění a moudrost. Návštěva derniéry, na které panovala krásná atmosféra, pro mě byla zážitkem. Bylo mi ctí, že jsem se mohl s paní Divíškovou ještě na divadle setkat a navíc takto zblízka. Kdo ví, zda se taková příležitost ještě naskytne.

Spíše než o inscenaci jde o benefici Niny Divíškové, předstírání syntézy pro mě bylo ve výsledku kontraproduktivní.

Pro silný příběh vyprávějící o nelehkém osudu jedné "obyčejné" ženy našla N. Divíšková adekvátní hereckou polohu a vůbec nevadilo, že náročný text četla ze scénáře. Její ztišený hlas byl velice působivý, nicméně nejsem si jist, zda byl slyšitelný až do zadních řad maličkého studia. Režii se krásně podařilo vykreslit atmosféru Paříže, stejně tak jako uvěřitelně zhmotnit vztah mezi "mladou a starou" Lachesis. Obsazení M. Krátké je snad nejvhodnější volbou pro podobné typy éterických alter eg. Pokud neholdujete přílišnému cynismu, tohle vyprávění v tomto provedení se vám vryje hluboko pod kůži.

65%. Úsporné scénografické prostředky vyprávění o pohnutém osudu kavárnice na sklonku života citlivě dokreslují, i ztišený projev Niny Divíškové má svůj určitý půvab, nejsem si ale úplně jistá, zda je tato intimita dostatečně intenzivně "slyšitelná" i pro diváky v zadnějších řadách hlediště..