Cejch

Smysluplný projekt regionálního divadla, pochvala za výborný kolektivní herecký výkon. Zaujetí tématem je cítit od začátku do konce. Mimořádně působivá je stínohra i vícehlasý zpěv. Hlavní myšlenka: Fuj nacionalismu, německému i českému. Vždycky to odnesou nevinní lidé. V chebském Cejchu má všechna ta hrůza optimistické vyústění. Ano, optimismu je nám třeba, děkujeme.

Viděla jsem představení v pražském Švandově divadle. Skvělá scéna, spousta nápadů (stínové divadlo, dětské loutky, nádraží), drobné detaily dokreslující situaci. Svatební scéna v kostele má takovou sílu, že mi tekly slzy.
Já osobně bych oželela přestávku, i když je představení dost dlouhé, zbytečně přerušila ten příval vjemů. Druhá část představení už neměla takový spád, ale celkově skvělé představení. A z paralel k dnešnímu děni ve společnosti mrazí.

Představení vychází z výborné knihy Z.Šmída, takže má na čem stavět. S nelehkým úkolem, popasovat se s příběhem od poloviny 16.století do 70.let století 20., tedy přemírou rozmanitých postav, se v Chebu poprali vcelku dobře. Je pravdou, že člověk, který nezná knihu se na počátku ztrácí-ale jen do chvíle, kdy přichází období 1.světové války. Musím ocenit, že J. Jedlinskému jsem zcela věřila stárnutí postavy Jakoba. Byl sedmnáctiletým mladíčkem, stejně jako starým kmetem. Nečernobílý sudetský příběh, stínové divadlo, báječná hudba a výborný nápad s nádražím, jakožto pojícím prvkem - to je Cejch.

Kvalitní hra plná dobrých hereckých výkonů (především v mužských rolích) a strhující nápaditou scénou. Vytknul bych především značnou klipovitost vyplývající ze skutečnosti, že scénář pojednává o několika stoletích, ačkoli divák jako stěžejní vnímá až linii od konce první světové války. Předci, již mají za cíl pouze poukázat na fakt, že rodiny na Nejdecku žily opravdu dlouho, nejsou pro hru důležití, jejich charaktery jsou ploché a diváka zahltí svým množstvím.

Tahle inscenace má řadu chyb, lze k ní mít desítky drobných výhrad, ale z jeviště se na vás valí neuvěřitelná energie, touha vypovědět příběh, zaujmout k němu stanovisko a poučeně se vyjádřit k dnešku. Téhle odvaze tleskalo vstoje vyprodané (!) chebské divadlo a já se rád přidal. Inscenace, jakých je málo.

Smysluplný projekt regionálního divadla, pochvala za výborný kolektivní herecký výkon. Zaujetí tématem je cítit od začátku do konce. Mimořádně působivá je stínohra i vícehlasý zpěv. Hlavní myšlenka: Fuj nacionalismu, německému i českému. Vždycky to odnesou nevinní lidé. V chebském Cejchu má všechna ta hrůza optimistické vyústění. Ano, optimismu je nám třeba, děkujeme.

Viděla jsem představení v pražském Švandově divadle. Skvělá scéna, spousta nápadů (stínové divadlo, dětské loutky, nádraží), drobné detaily dokreslující situaci. Svatební scéna v kostele má takovou sílu, že mi tekly slzy.
Já osobně bych oželela přestávku, i když je představení dost dlouhé, zbytečně přerušila ten příval vjemů. Druhá část představení už neměla takový spád, ale celkově skvělé představení. A z paralel k dnešnímu děni ve společnosti mrazí.

Představení vychází z výborné knihy Z.Šmída, takže má na čem stavět. S nelehkým úkolem, popasovat se s příběhem od poloviny 16.století do 70.let století 20., tedy přemírou rozmanitých postav, se v Chebu poprali vcelku dobře. Je pravdou, že člověk, který nezná knihu se na počátku ztrácí-ale jen do chvíle, kdy přichází období 1.světové války. Musím ocenit, že J. Jedlinskému jsem zcela věřila stárnutí postavy Jakoba. Byl sedmnáctiletým mladíčkem, stejně jako starým kmetem. Nečernobílý sudetský příběh, stínové divadlo, báječná hudba a výborný nápad s nádražím, jakožto pojícím prvkem - to je Cejch.

Kvalitní hra plná dobrých hereckých výkonů (především v mužských rolích) a strhující nápaditou scénou. Vytknul bych především značnou klipovitost vyplývající ze skutečnosti, že scénář pojednává o několika stoletích, ačkoli divák jako stěžejní vnímá až linii od konce první světové války. Předci, již mají za cíl pouze poukázat na fakt, že rodiny na Nejdecku žily opravdu dlouho, nejsou pro hru důležití, jejich charaktery jsou ploché a diváka zahltí svým množstvím.

Tahle inscenace má řadu chyb, lze k ní mít desítky drobných výhrad, ale z jeviště se na vás valí neuvěřitelná energie, touha vypovědět příběh, zaujmout k němu stanovisko a poučeně se vyjádřit k dnešku. Téhle odvaze tleskalo vstoje vyprodané (!) chebské divadlo a já se rád přidal. Inscenace, jakých je málo.

Tahle inscenace má řadu chyb, lze k ní mít desítky drobných výhrad, ale z jeviště se na vás valí neuvěřitelná energie, touha vypovědět příběh, zaujmout k němu stanovisko a poučeně se vyjádřit k dnešku. Téhle odvaze tleskalo vstoje vyprodané (!) chebské divadlo a já se rád přidal. Inscenace, jakých je málo.

Smysluplný projekt regionálního divadla, pochvala za výborný kolektivní herecký výkon. Zaujetí tématem je cítit od začátku do konce. Mimořádně působivá je stínohra i vícehlasý zpěv. Hlavní myšlenka: Fuj nacionalismu, německému i českému. Vždycky to odnesou nevinní lidé. V chebském Cejchu má všechna ta hrůza optimistické vyústění. Ano, optimismu je nám třeba, děkujeme.

Kvalitní hra plná dobrých hereckých výkonů (především v mužských rolích) a strhující nápaditou scénou. Vytknul bych především značnou klipovitost vyplývající ze skutečnosti, že scénář pojednává o několika stoletích, ačkoli divák jako stěžejní vnímá až linii od konce první světové války. Předci, již mají za cíl pouze poukázat na fakt, že rodiny na Nejdecku žily opravdu dlouho, nejsou pro hru důležití, jejich charaktery jsou ploché a diváka zahltí svým množstvím.

Viděla jsem představení v pražském Švandově divadle. Skvělá scéna, spousta nápadů (stínové divadlo, dětské loutky, nádraží), drobné detaily dokreslující situaci. Svatební scéna v kostele má takovou sílu, že mi tekly slzy.
Já osobně bych oželela přestávku, i když je představení dost dlouhé, zbytečně přerušila ten příval vjemů. Druhá část představení už neměla takový spád, ale celkově skvělé představení. A z paralel k dnešnímu děni ve společnosti mrazí.

Představení vychází z výborné knihy Z.Šmída, takže má na čem stavět. S nelehkým úkolem, popasovat se s příběhem od poloviny 16.století do 70.let století 20., tedy přemírou rozmanitých postav, se v Chebu poprali vcelku dobře. Je pravdou, že člověk, který nezná knihu se na počátku ztrácí-ale jen do chvíle, kdy přichází období 1.světové války. Musím ocenit, že J. Jedlinskému jsem zcela věřila stárnutí postavy Jakoba. Byl sedmnáctiletým mladíčkem, stejně jako starým kmetem. Nečernobílý sudetský příběh, stínové divadlo, báječná hudba a výborný nápad s nádražím, jakožto pojícím prvkem - to je Cejch.