Uživatelská hodnocení

75 %. Asi před měsícem jsem v NoDu viděl inscenaci Jak se dělá divadlo, takže trochu podobně zaměřenou Insomnii chápu jako takový její temnější a introvertnější protipól. Po obtížně uchopitelném snovém začátku se dostává k divácky vděčnějšímu popisu generálkového týdne z režisérského pohledu a zazní spousta skvělých hořkosměšných postřehů. Závěrem je pak zpětně objasněn úvod a spolu se scénografickým řešením dotváří zčásti možná až děsivý náhled do života divadelníka, který už mezi životem a divadlem neumí rozlišovat. I když - tak to přece vždycky chtěl! Nebo...?

WOW! Ať žije české divadlo!

Výborně zpracovaná komedie, která je promyšlena od začátku do konce a má výbornou dynamiku. Ten, kdo se chce dobře zasmát, tak by měl tuto komediu určitě shlédnout.

Povedená hudební komedie ze Shakespearovského prostředí plná zvratů. Hudba spolu s choreografií mě mile překvapili, celé představení se neslo v bezvadném tempu.

Vybrali jsme si představení dle zdejších recenzí, ale za nás to bylo zklamáním. Tematicky to mělo určitě velký potenciál, ale vůbec nám herci nepředali emoce (i když Eliška Balzerová i David Novotný hráli moc pěkně) a to ani u vtipů, které během představení padaly. Za mě první představení kdy jsem neměl chuť tleskat na konci (a netleskal). V kombinaci pak s relativně drahým vstupným a nedobrým vínem na tuto scénu dlouho nezavítáme. Odcházel jsem s tak nepříjemný pocitem, že jsem se rozhodl napsat svou první recenzi :-)

S tímto typem inscenací prakticky nemám zkušenosti, ale musím říct, že pohybově a tanečně to bylo naprosto uchvacující. Jeden by nečekal, co všechno je lidské tělo schopno zvládnout, unést a snést. V tomto ohledu lze představení jedině doporučit. Určitým minusem je, že se jedná de facto o sled výjevů a kreací. Chybí tam výraznější jednotící (neřkuli narativní) linka. Zaříkávačský hlas recitující islandskou báseň v úvodu a působivá videosložka na obrazovkách to bohužel nenahradí. Nejde tedy o nějak lineární putování krajinou těla, což by se nabízelo, ale o přehlídku, jež by se o scénu či dvě mohla prodloužit či zkrátit, a nikdo by to nepoznal.

V Kardašově Řečici měli aspoň tu tombolu!

Začátek slibný, pak přichází peklo... herci se snaží ale ten text je jedna velká bída - pejsek a kočička vaří dort.

Viděla jsem opakovaně a nelituji. Naopak doporučuji! Skvělé herecké výkony p. Stivínové a p. Rašilova. Nápaditá a funkční scéna, zajímavé kostýmy. Inscenaci podtrhují i světla a hudba. V ND po dlouhé době opravdu divadelní a velmi příjemný zážitek.

Toto je naprostý omyl, past na pseudointelektuálního diváka (tj. takového, co chodí spíš málo a na konvenční kusy, a tu má pojednou pocit, že zašel na experiment) a hlavně jeho kapsu. Není v tom nic hlubokého ani experimentálního. Zoufale to klouže po povrchu, hovory jsou plytké a nepřirozené, často na hraně nechtěné komiky (komika záměrná je pak dokonale nepovedená: smáli se jen ostatní herci), příběhy v pozadí jakbysmet. Oceňuju nanejvýš stylizaci a výzdobu prostor a v několika partech i herecké výkony. Nicméně jako celek je to tak špatně vymyšlené a zrežírované, že to potenciál, jejž by to mohlo mít (konceptem, herecky), zcela nenaplňuje.

Podivuhodný slepenec dobrých výkonů - dohromady to ale opravdu nefunguje. Výkony tanečníků - ano, ale proč se musí dusit pískem (hlínou)? Výkon p. Prachaře - ano, ale komorní provedení ve stylu Violy by dalo posluchačům mnohem víc. Bubny - dobré, ale v této incenaci jen ruší. Raper na scéně - probůh proč?! Pan Kačer - vystoupení naštěstí překryje respekt a vzpomínky na jeho dřívější působení na českých divadelních scénách.

Knižní předlohu jsem četl dávno a její skvostné zfilmování už taky nemám v nejživější paměti, ale dramatizace Fuksova majstrštyku se v D21 - zdá se - drží dosti věrně textu i jakési obrazové konvence s ním spojené. A to může být předností i nedostatkem zároveň. Kdo má knihu/film rád a chce ji vidět jen v jakési variaci, uspokojit se již známým (což je, mám pocit, většina diváctva), bude spokojen. Herci hrají dobře, briskně se střídají v rolích, kostýmech, přestavují scénu. V tomto ohledu je to dobře udělané. Kdo by však čekal kreativnější práci s tímto vcelku notoricky známým dílem, pokus o jeho hlubší interpretaci a zhodnocení, nedočká se.

Příjemný inteligentní humor. Některé postavy se mi zdály jako parodie na filmové postavy.

První část je černým humorem popsaný stav ruské společnosti (ale mnoho prvků má společných s českou). V druhé části není po humoru ani stopa. Otázka zní - může se šmejd po silném emocionálním zážitku (a s přispěním dobroty slušného člověka) polepšit?

Inscenaci jsem zhlédl bez znalosti knižní předlohy od Katarzyny Boni (ta byla přítomna osobně a následná beseda s ní a s režisérem Štěpánem Gajdošem leccos zpětně osvětlila), a to se ukázalo jako chyba. Spojitost totiž byla místy jen tušená. Druhá, podle mě ještě závažnější výtka spočívá v tom, že snahou inscenace zjevně bylo vyvést diváka z komfortní zóny, připravit mu skutečné workshopy smrti (reálná variace něčeho takového se odehrála v jeho závěru: autorka prý podobné absolvovala v Japonsku a nyní je organizuje v Polsku), zároveň se tu však často pracuje s komikou a odlehčením. A dohromady to nešlo - workshop pak divák nebere zcela vážně.

Muzikál vám vyladí hezký večer, ovšem se taky zamyslíte nad úpadkem naší morálky. Kdo dá do scénáře 11-12 letému klukovi takové vulgarismy jako zmrd a podobně ? Představení navštívili i menší. Nicméně, já jsem u dávno dospělá a mně to vadí taky. Tak se pak nedivte, že se takhle děti pak tato vyjadřují, když jim z toho děláte normu. Autoři a překladatelé měli zvolit vhodnější formu vzhledem k věku. Nyní sice právě včera skočil, ale tak nějak mi to otrávilo to hezký okolo.
Mám pocit, že dnešní divadla už se ani bez těch slov neobejdou.

Kdybych měla někomu vyprávět děj, nedokážu to, ale viděla jsem poetickou, vizuálně velmi působivou a perfektně obsazenou hru. Éterická A. Šťastná, J. Erftemeijer a jemný M. K. Hochman spolu lidsky souzní a chemie mezi nimi dodává historickým postavám hloubku a uvěřitelnost. Jako v dobře rozehrané šachové partii vytvářejí pro diváka věrnou atmosféru strachu, bezvýchodnosti, ale i naděje a talentu. Nadto ční síla přátelství. U zmíněného tria herců mě v dobrém fascinuje a baví jakási jinakost - typově jakoby vypadli ze starých filmů. Prostor Studia je zde scénograficky využit na maximum. Kvalitní kus pro hloubavého diváka otevřeného abstrakci.