Premiéry

Performerka Barbora Látalová na scéně divadla Alfred ve dvoře připravila taneční sólo velmi volně inspirované poezií a životem české básnířky Irmy Geisslové. Proměny jedné ženy za použití němého slova, tanečního hlasu a videografologie, zastavení se a hledání spojitostí ženy v přelomech různých staletí. „Jednou mi někdo řekl, že žiju v minulém století. Tak jsem si řekla, že nebudu ironická a dovolím si se tam podívat. Abych toho ale byla schopná, musela jsem se naučit zastavit se. A k tomu mi pomohly mimo jiné básně Irmy Geisslové. Zastavení se a uvědomění si sebe sama, alespoň na pár vteřin, historická zkratka, pocit, zážitek z nahlédnutí do minulosti, kterou jsem možná i zažila a která pravděpodobně ovlivňuje i mou současnost.“
premiéra: 8.2.2012 | foto: Lukáš Kadeřábek

Film „Singin‘ in the Rain“ z roku 1952 patří k nejslavnějším a nejoblíbenějším filmům všech dob. Dějištěm této bláznivé, optimistické i romantické komedie o počátcích zvukového filmu, kdy mnohá filmová studia hledala způsob, jak zachránit kariéru svých odporně pištících a špatně mluvících hvězd němého filmu, je Hollywood druhé poloviny dvacátých let. Výtečné swingové melodie a brilantní stepařská čísla jsou základním stavebním kamenem této hudební show. V Horáckém divadle Jihlava tuto známou hudební komedii připravuje režisér Petr Palouš. Hrají Lenka Schreiberová, Jakub Škrdla, Zdeněk Stejskal, Tereza Otavová, Zdeněk Dryšl, František Mitáš, Vladimíra Čapková, Lucie Sobotková-Štorková, Ondřej Šípek, Josef Stara, Kryštof Čeřovský, Lukáš Matěj, Jan Kovář, Taťána Schottnerová a další.
premiéra: 4.2.2012 | foto: archiv Horáckého divadla Jihlava

Ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti očekávají už druhou premiéru letošního roku. Vyhlášený režisér Jan Antonín Pitínský nastudoval se souborem pozapomenutý příběh z pera Karla Václava Raise s názvem Kalibův zločin. Příběh se odehrává v podkrkonošské vesnici konce 19. století, v rodině Kalibů. Po pohřbu matky zůstává v chalupě syn – starý mládenec Vojta. A protože v hospodářství chybí ženská ruka, uvítá, když se v jeho životě naskytne hezká i vdavekchtivá Karla. S vytouženou ženuškou však přijede na Kalibův statek i Vojtova tchyně. Atmosféra na statku plíživě houstne, smysl života se pomalu rozplývá v mučivých pocitech a neodbytných myšlenkách. Dvě tyranky však nepolevují, naopak - po tom však už následuje pouze zoufalý čin... Jan Antonín Pitínský do hlavních rolí obsadil Tomáše Šulaje, Jitku Joskovou, Pavlínu Hejcmanovou v alternaci s Irenou Vackovou a další. Scéna je dílem Jany Hauskrechtové, kostýmy navrhla Eva Jiřikovská, hudbu složil Tomáš Jeřábek.
premiéra: 4.2.2012 | foto: Jan Karásek

Podle světového bestselleru americké spisovatelky Donny W. Cross Papežka, který vyšel ve více než třiceti jazycích, a podle kterého byly natočeny již dva celovečerní filmy, napsal mladý německý muzikálový skladatel a textař Dennis Martin (autor muzikálů Elizabeth a Bonifatius) muzikál vyprávějící téměř neuvěřitelný příběh – legendu o ženě, která v polovině devátého století usedla na papežský stolec. Mladinká Jana je dívkou, která se zcela vymyká svému okolí i zažitým představám o ženách, jejich možnostech i poslání. Je výjimečně chytrá a talentovaná. Nejprve se jí, proti všem tehdejším zvyklostem, dostává i jako dívce legálního vzdělání. Následně pak může v převleku za svého nešťastně zabitého bratra pokračovat v učení. Samozřejmě že je díky svému převleku neustále na útěku, a tak její cesta pokračuje až do Říma, kde se stává nejprve léčitelem nebohých až se nakonec stane lékařem samotného papeže a následně i jeho nejbližším rádcem. Když papež násilně umírá, stává se Jana – Jan jeho následníkem. Milují ho především prostí lidé – chudí a nemocní, kterým obětuje své osobní štěstí. Přesto však i ona podléhá lásce a jak o této legendě vyprávějí dochované středověké obrazy, je nakonec prozrazena v okamžiku, kdy porodí dítě. Ačkoli se katolická církev ve středověku snažila všechny důkazy o tomto příběhu zničit a snažila onu historku prezentovat pouze jako středověkou fantazii, není dosud zřejmé, zda skutečně nešlo o historickou postavu. Navíc dodnes existuje formální zkouška pohlaví nově nastupujícího papeže. Jedná se o nebývalý příběh plný tajemství, vášní, touhy po vzdělání i obětování se. MdB uvádí muzikál, který se stal v roce 2011 v Německu Muzikálem roku, jako druhé na světě v české premiéře. V režii Stanislava Moši titulní roli hrají Svetlana Slováková nebo Hana Holišová. Dále uvidíte Ladislav Koláře, Petra Gazdíka nebo Roberta Jíchu, Aleše Slaninu, Igora Ondříčka, Johanu Gazdíkovou nebo Ivanu Vaňkovou, Stana Slováka, Jakuba Przebindu, Rastislava Gajdoše, Lenku Janíkovou nebo Máriu Lalkovou, Milana Němce nebo Lukáše Vlčka, Jakuba Zedníčka, Jana Mazáka, Michaelu Horkou nebo Terezu Martinkovou, Alana Novotného nebo Tomáše Saghera a Jakuba Uličníka.
premiéra: 4.2.2012 | foto: Jef Kratochvil

Nejslavnější divadelní hrdinka dvacátého století je prý Líza Doolittlová a je postavou v romantické komedii irského dramatika, která se stala přímou předlohou pro muzikál My Fair Lady. Příběh chudé květinářky, která okouzlí britskou smetánku a tím vyhraje pověstnou sázku profesora Higginse a plukovníka Pickeringa, dojal a pobavil diváky po celém světě. Pod režijní taktovkou šéfa činohry Pavla Šimáka (Amadeus, Donaha) rozehrajeme ale také příběh, ve kterém se muž snaží stvořit člověka (ženu) ku představě své a ona se mu vzepře. Sám autor si kromě toho dělá legraci jak z vysoké společnosti, tak ze sociálních případů kteří jeho slovy: pumpují střední třídu o peníze. Pygmalion je chytrá a vlastně krutá komedie o tom, jak přežít lásku a také jak přežít paradoxy naší "V.I.P. západní civilizace." Odhaluje pokrytectví, předsudky a citovou invaliditu našich kultivovaných mozků. Úspěch hry tkví v napínavém souboji učitele a jeho žačky a není žádnou selankou, jak by se podle původní láskyplné pověsti o sochaři-stvořiteli- Pygmalionu mohlo zdát. V nesmrtelném příběhu chudé květinářky Lízy a jejího pádu do nejvyšších kruhů britské smetánky hrají Lada Bělašková, David Viktora, Petr Houska, Veronika Forejtová, Anna Cónová, František Večeřa, Igor Orozovič, Marie Logojdová, Renáta Klemensová, František Strnad, Miroslav Rataj, Jana Tabrea a další. Inscenace bude uváděna na scéně Divadla Antonína Dvořáka.
premiéra: 2.2.2012 | foto: Radovan Šťastný

Uvedením hořké komedie Srnky chce Městské divadlo Kladno pokračovat v linii odvážnějších autorských inscenací, kterou v loňské sezóně otevřela společná hra Petra Kolečka a Tomáše Svobody Příběhy obyčejného hovadství, jež se zatím hraje s velkým úspěchem především u mladšího obecenstva. Text se již dočkal mnoha scénických čtení po celé republice a v roce 2009 také uvedení v Českém rozhlase Vltava v režii předního českého rozhlasového režiséra Dmitrije Dudíka. Srnky se také v roce 2008 umístily na třetím místě soutěže Alfréda Radoka. Forma textu Tomáše Svobody nachází částečnou inspiraci v Schimmelpfennigově Arabské noci. I v Srnkách jsou základním formálním prostředkem monology jednotlivých postav, které se různě prolínají. Stejně jako všechny ostatní premiéry letošní sezóny, i Srnky budou k vidění v divadle Lampion, kde činohra MDK dočasně sídlí z důvodu rekonstrukce budovy městského divadla. Hrají Štěpán Benoni, Jaroslav Slánský, Jan Vlas, Petr Pěknic, Zuzana Mixová a další.
premiéra: 28.1.2012 | foto: archiv Městského divadla Kladno

Komorní scéna Aréna uvede premiéru původní české hry oceněné Cenou Alfréda Radoka. Vůjtkova hra čerpá ze životních osudů Josefy Slánské, vdovy po popraveném prvním tajemníkovi Komunistické strany Československa. Rudolf Slánský byl odsouzen v rámci velké stranické čistky, která na Stalinův příkaz probíhala ve všech satelitních zemích tehdejšího sovětského bloku a nevyhnula se ani Československu. Hra je reflexí hrůzných dějin českého komunismu a potažmo našich moderních dějin vůbec, neboť je dovedena až do devadesátých let minulého století. Tato reflexe je ale vedena s humorem, který je často sarkastický, místy i hodně černý, a dává nám tak možnost vymezit se k situacím, které sledujeme. V režii Ivana Krejčího hrají Alena Sasínová-Polarczyk, Marek Cisovský, Albert Čuba, Michal Moučka, René Šmotek, Vladislav Georgiev, Petra Kocmanová a Zuzana Truplová.
premiéra: 21.1.2012 | foto: archiv Komorní scény Aréna

Moje hra je komedií o životě, jakkoli hlavnímu hrdinovi jeho život právě protekl mezi prsty. Slavný spisovatel Josef Jankulovski opustil tento svět nečekaně a s poměrně starosvětským přáním: chtěl po své partnerce, aby uspořádala soukromou smuteční slavnost na jeho počest. V obývacím pokoji se proto u vystaveného Mistra schází šest žen různého věku, postavení i světonázoru, z nichž každá sehrála v životě vyhlášeného bonvivána osudovou roli… Magie divadla umožní Jankulovskému už z „druhého břehu“ mluvit s jeho poslední ženou. Na rozdíl od nás obyčejných smrtelníků tedy oba mají vzácnou možnost říci si spoustu věcí, na které v každodenním shonu nemáme (nebo kolikrát možná nechceme mít) čas a u kterých zpětně litujeme, že jsme je nestihli vyslovit. Komedie Moje hra odkrývá s nadhledem, odzbrojující upřímností a především humorem zákoutí vztahu muže a ženy a otevírá řadu třináctých komnat. Současně fandí životu: za jeden vyhaslý nabídne hned dva nové! V hlavní roli charismatického Mistra Jankulovského zazáří jedna z největších hvězd českého herectví Jiří Bartoška, který přijal divadelní roli po dlouhých letech. Dále uvidíte Zuzanu Bydžovskou, Janu Janěkovou, Ninu Divíškovou, Adélu Kačerovou-Kubačákovou, Vlastu Peterkovou, Adélu Koutnou a Martina Kubačáka. Režisérem inscenace je Jan Kačer. (Pod pseudonymem autora Petra Abrahama se skrývá divadelní režisér Petr Novotný.)
premiéra: 17.1.2012 | foto: archiv Divadla Kalich

„NAZDAR, JÁ JSEM MIKULÁŠ...“ Divadelní spolek Kašpar uvádí nové rodinné představení inspirované známými příběhy francouzské dvojice Goscinny – Sempé. Příběhy malého Mikuláše a jeho povedených kamarádů, dle knih vydaných nakladatelstvím Albatros, pro jeviště upravil režisér inscenace Filip Nuckolls, který vycházel z již předchozí zkušenosti s adaptací Dětí z Bullerbynu pro Kašparovu slávu vánoční. I v případě Mikuláše je inscenační klíč stejný – dospělí herci hrají děti. Tím, že se vciťují do dětských charakterů, nepitvoří se a snaží se vyhnout veškeré nechtěné infantilitě. ač jsou známé knižní předlohy určeny především dětem, nejedná se o vyloženě dětské představení, ale o tzv. představení rodinné. Mikulášovy patálie v Kašparu jsou jevištní světovou premiérou. Kašpar sice není první, koho tato myšlenka napadla, ale zároveň bylo zahraniční agenturou sděleno, že zatím žádný ze žadatelů nebyl kladně vyrozuměn. Kašpar je tedy zatím jediným divadelním souborem, který dostal k uvedení souhlas. V roli Mikuláše se představí Matouš Ruml. V dalších dětských postavách Petr Lněnička, Lukáš Jůza, Václav Jakoubek, Zdeněk Charvát a Marek Němec. Dospělé postavy si zahrají Milena Steinmasslová a Pavel Lagner.
premiéra: 15.1.2012 | foto: Michal Hladík

Jako svou první letošní premiéru uvede Divadlo Na zábradlí hru Václava Havla Asanace. Premiéra se uskutečňuje necelý měsíc po autorově smrti (inscenace však byla plánována dlouhodobě dopředu). Projekční ateliér momentálně sídlící na hradě připravuje demolici středověkého malebného městečka v podhradí, kde má být vystavěno panelové sídliště pro dva tisíce obyvatel. Ve hře je na půdorysu historie komunistického Československa zobrazena devastace nejen krajiny a městské zástavby, ale i devastace tvořivé svobodné duše. Jestliže mocní v rámci společenského zřízení slibují svobodu, aby ji vzápětí popřeli, přichází deziluze, přežívání nebo smrt. Václav Havel napsal Asanaci v roce 1987. Rozvoj městského bydlení v 70. a 80. letech minulého století byl v Československu plánován komunistickou stranou právě tímto způsobem a devastace paměti míst a vzhledu většiny českých měst i částí Prahy je nenapravitelná. Developerské projekty současné doby odlidšťují česká města s téměř stejnou intenzitou a této hře dávají bohužel novou aktuálnost. Městské životní prostředí je ve zkorumpovaném státě opět tvořeno proti vůli a potřebám jeho obyvatel. V rolích architektů, kteří připravují asanaci středověkého městečka, se mimo jiné představí Jiří Ornest, Kristina Maděričová, Ondřej Veselý nebo Igor Chmela. Inscenaci připravil režisér David Czesany.
premiéra: 13.1.2012 | foto: archiv Divadla Na zábradlí

...aneb zcizené deníky fantoma erotické fotografie. Solitér, outsider, blázen nebo génius? Pijan či snad lépe řečeno alkoholik, posedlý ženami, rváč s mastnými vlasy… nuzně oblečený… se směšným fotoaparátem vyrobeným z ruličky toaletního papíru… Šmírák, který se v létě plížil kolem plotu plovárny a fotil mladé ženy v plavkách, opalující se ženy a venkovské krásky ze svého okolí… Fotograf Miroslav Tichý, svými sousedy považovaný spíše za podivína a úchyla, je dnes pokládán za jednoho z nejvýznamnějších fotografů 20. století, jeho fotografie jsou vystavovány na prestižních světových výstavách a jednotlivé fotografie stojí až 360 000 korun. Jeho život a podivuhodné dílo nastolují řadu otázek. Je tento radikální moravský outsider šílencem a zachycovatelem pravdy? Anebo je to jen zavrženíhodný voyeur, jehož výplody se sluší spláchnout do záchodu? Miroslav Tichý začínal v rodném Kyjově jako malíř, obracel se hlavně k avantgardě, impresionismu a kubismu. Malovat přestal v polovině padesátých let a postupem času se stále více zabýval fotografováním. Objekty jeho tvorby byly sice většinou ženy, Tichý ale rád fotil i svá oblíbená místa v Kyjově a domácí zátiší. Fotografie, které většinou pořizoval aparátem vlastní výroby, jsou často přesvětlené nebo podsvětlené a nedoostřené. Na výstavách však slaví úspěchy. Na festivalu v Arles získal v roce 2005 Tichý cenu za objev roku. V netradiční inscenaci režisérky Anny Petrželkové hrají Ivana Hloužková, Anna Duchaňová, Anežka Kubátová, Gabriela Štefanová, Robert Mikluš a Vladimír Hauser.
premiéra: 13.1.2012 | foto: archiv Divadla Husa na provázku

V Jihočeském divadle se uskuteční česká premiéra hry Cloaca holandské scénáristky a dramatičky M. Goos, kterou režijně připravil a přejmenoval na FUK významný český filmový a divadelní režisér Petr Zelenka. Fuk! Takhle se kdysi zdravili a byli to čtyři nerozluční kamarádi, nejlepší parta na světě. Teď jsou ve středním věku a rádi by se pokusili o recyklaci po všech těch kotrmelcích, které v životě udělali. A hlavně chtějí pomoct jednomu z nich z obrovského průšvihu. Čtveřici přátel představují Martin Hruška v roli vystudovaného kunsthistorika a nynější úředníka Petra, dále Jan Dvořák coby nadějný politik a budoucí ministr Jarda, právník Tom se sklony k drogám v hereckém podání Ondřeje Volejníka a nakonec charismatický divadelní režisér Martin alias Zdeněk Kupka. Teresa Branna zde přijala dokonce dvojroli - uvidíte ji jako osmnáctiletou dceru Jardy a také coby smyslnou eskortku mluvící holandsky. Kloaku zvolili diváci v Holandsku v roce 2003 nejoblíbenější hrou sezóny, její zfilmovanou podobu ocenila hlavní cenou i nizozemská filmová akademie v roce 2004. Úspěchy slavila tato komedie i ve Velké Británii, kde ji režíroval herec Kevin Spacey.
premiéra: 13.1.2012 | foto Petr Neubert

Druhou premiérou letošní redukované sezóny (rekonstrukce divadla) v kladenské činohře bude na začátku ledna známá klasická komedie Georgese Feydeaua Dámský krejčí. Po velkém úspěchu Zdravého nemocného z loňské sezóny chce i pro tu letošní Městské divadlo Kladno uchovat „normu“ jedné klasické komedie v sezónním repertoáru. I této legendární taškařici tvůrci chtějí vtisknout určitou moderní tvář. Feydeauovy komedie vynikají velmi razantní nadsázkou a „záměnovým“ humorem. Režisér Jan Frič, který se v MDK představí poprvé, chce ovšem přidat také morální úhel pohledu, jenž podle něj tato komedie nepokrytě oslavující nevěru potřebuje. Uvidíte v ní Petra Pěknice, Zdeňka Velena, Lenku Zahradnickou, Zuzanu Mixovou, Šárku Opršálovou, Tomáše Petříka, Alenu Štréblovou, Jana Vlase a Petra Šmída.
premiéra: 7.1.2012 | foto: archiv Městského divadla Kladno

Vinen, či nevinen? Pardubické Východočeské divadlo připravilo soudní drama za zavřenými dveřmi. V justičním systému, kde o vině či nevině nerozhoduje soudce, ale porota, která má v rukou život či smrt obžalovaného, ztrácí postupně domnělé důkazy svou objektivitu a spíše než o činech podezřelého svědčí jejich interpretace o životě a povahách těch, kteří rozhodují. Zdánlivě jasný případ vraždy nevzbuzuje zpočátku žádné pochybnosti. Přesto se mezi dvanácti „spravedlivými“ najde jeden, jemuž tíha ortelu rozhodujícího o elektrickém křesle připadá příliš veliká na to, aby bylo možné vyřknout verdikt bez diskuse. Zdánlivě formální a zbytečná šance na obhajobu však vede k pochybnostem. Fakta ztrácejí svou jednoznačnost, jakmile padnou nové otázky či se objeví další souvislosti. Důkazy viny začínají svědčit pro nevinu. Souboj dvanácti mužů rozhněvaných pro pravdu, vlastní ješitnost, sobectví, etické i přízemní egoistické zájmy obrací naši pozornost od obžalovaného k životům a povahám těch, kteří soudí a kteří nejen, že nejsou bez viny, ale kterým nechybí mnoho, aby svévolně „hodili kamenem“. Dvanáct povah bylo vzorkem společnosti v době, kdy ve filmovém zpracování dramatu hrál Jiří Voskovec, a je jím i dnes, kdy se pod vlivem zrelativizovaného poměru k pojmům, jako je dobro či pravda, přiklání filosofický postoj většiny na stranu cynického pragmatismu a k sociálním předsudkům na úkor tradičních hodnot solidarity, odpovědnosti za druhé a pomoci bližnímu. Hrají Petr Kostka, František Švihlík, Pavel Novotný, Jan Hyhlík, Ladislav Špiner, Josef Vrána, Jan Musil, Petr Dohnal, Radek Žák, Zdeněk Rumpík, Jiří Kalužný, Josef Pejchal a Alexandr Postler. Inscenaci připravil hostující režisér Petr Kracik.
premiéra: 7.1.2012 | foto: Jiří Sejkora

Oskar je desetiletý chlapec. Má svůj dětský svět a s ním i osobité vidění „dospěláckého“ života. Svůj čas však už řadu měsíců tráví v nemocnici, kde se léčí z leukémie. Zdejší život svérázným způsobem komentuje v dopisech, které adresuje samotnému Bohu. Proč zrovna jemu? Oskar umírá. Ví to velmi dobře a ví to také všichni dospělí kolem něj, jen se s takovým vědomím žije strašně těžko. Bezmocným lékařům a sestrám, nejvíce však Oskarovým nešťastným rodičům. Oskar se zlobí na jejich neschopnost jednat s ním „normálně“, nad všemi nejistotami jeho života vládne jediná jistota – už nebude žít dlouho. Snad deset dní, možná dvanáct... Lze za takových podmínek prožít život, který má smysl, je naplněn a můžeme o něm říci: byl to přes to všechno krásný život!? Lze, jistě, že lze. A právě o tom pojednává kouzelná novela současného, dnes již celosvětově proslulého belgického spisovatele E. E. Schmitta. Slovácké divadlo se rozhodlo pro vlastní dramatizaci tohoto křehce jímavého a nadějeplného textu. V hlavních rolích se představí Josef Kubáník a Květa Fialová. Inscenaci připravuje režisérka Zoja Mikotová.
premiéra: 7.1.2012 | foto: Rene Sabato