Recenze
24.11.2003, Divadlo Na Fidlovačce: Loupežník
Útěky mládíČapkova postava Loupežníka zahoří citem a uloupí, alespoň na čas, jedno naivní srdéčko. Spisovatelovo okouzlení lyrikou romantizuje mládí a lásku, jenže to by nebyl Karel Čapek, kdyby do textu nevložil model v podstatě realistický: vzdor mládí jakožto neměnný konfrontační princip generačního rozporu.
Mládí ulpívá v prachu cesty a romantické touhy se nenaplňují, láska totiž není o iluzích. Moralita stáří zaznamenává mládí již jako ztracené, či jako zatracené. Na scéně se
9.11.2003, Národní divadlo: Romeo a Julie
Jsou křehcí jako senShakespearovo drama Romeo a Julie známe především jako příběh, ve kterém zášť a nenávist zabíjí lásku. Ale tragický osud veronských milenců jako sen? Kdy se jim asi nechce moc mluvit, protože snu postačí realita iluzí. Ocitli se v říši královny Mab, v níž průzračná křehkost zahalí jejich duše, stávají se sami svým snem. Nemají tolik vášně jako cudnosti. V koncepci režiséra Vladimíra Morávka Romeo s Julií jsou nositelé archetypu snů a jediným řádem porušujícím logiku snu je
21.10.2003, Studio Ypsilon: Rusalka nejen podle Dvořáka
Princ není tenorYpsilonka se odvážně pouští do svérázného inscenování oper (uveďme například Carmen nejen podle Bizeta, Prodanou nevěstu či impozantní mozartovskou inscenaci), ale při svém hudebním potenciálu, který toto divadlo má v genech od začátku, si to klidně může dovolit. Ypsilon slaví čtyřicítku a jako dárek si nadělil Rusalku (nejen podle Dvořáka). Jan Schmid na ni pomýšlel dlouho a téma, které ho zajímá, je nadčasový oblouk spojující konec 19. století s dneškem, včetně vysledován
26.9.2003, Divadlo pod Palmovkou: Cyrano z Bergeracu
Cyrano? Cyrano!Inscenovat Rostandovu novoromantickou hru Cyrano z Bergeracu (1897) je pro každé divadlo prubířským kamenem, pro inscenátory i interprety. Toto „velké plátno“ je obestřeno aurou výjimečnosti, stejně jako kupř. Oidipús, Hamlet či Faust. Titulní Cyrano se stal jednou ze základních modelových postav světového dramatu. Téměř každý – na jevišti i v hledišti – od takové inscenace očekává něco velkého, poutavého, zajímavého. S tímto záměrem Edmond Rostand své drama, jehož hlavní r
15.9.2003, Divadlo Na zábradlí: PUSH UP 1-3
Tlak vzhůru má kolísavou tendenciTrochu rozporuplnou minulou sezónu Divadla Na zábradlí (JE SUiS, Balada o vídeňském řízku, Happy End, Nože ve slepicích) vystřídala sezóna o mnoho vydařenější (Baronka a služka, Náměstí Hrdinů, Pan Kolpert), jež byla zakončena hrou současného německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga Push-up 1-3 v režii Jiřího Pokorného. Anglický název se dá do češtiny přeložit jako „Tlačit se nahoru”. Tématem hry jsou vztahy pracovníků uvnitř jednoho velkého podnikového koncernu.
Hru
14.6.2003
Jablka a byt s terasouCarrièrova hra Terasa prezentuje téma z nespecifikovatelné současnosti. Nejistá je i totožnost hrdinů a nic nedojde naplnění. Lidé se setkávají, reálné atributy jejich žití jsou poskládány z nejobyčejnějších banalit. Po všech jako by zůstal jen pocitový vjem - to typické. Terasa zachycuje pár situací na časovém vzorku metafyzické přítomnosti, v níž dochází ke střetnutí osudů několika postav. Naturalismus hry zkrátka není nikam a nijak zakotven. V neurčitém světě extrav
9.6.2003
Inteligentní bulvárKam spěje individualita jedince, když každého provází hrůza z osamocenosti... Mají potřebu dotyku či rovnou milostné extáze. Především ale žijí mimo morálku. Patrick Marber ve své hře Na dotek (Closer) dává dohromady perverzní čtveřici postav, která rozehraje bizarní společenskou partii v duchu milostných mnohoúhelníků. Larry, Alice, Dan a Anna jsou figury zřetelně formované citovou vyprahlostí i klimatem doby, vycházejí ze současné emocionality a egopřístupu a pokud se pro
7.6.2003, Divadlo Na zábradlí: Pan Kolpert
Energií překypující mrtvolaČeská premiéra německé hry Davida Gieselmanna Pan Kolpert spatřila světlo světa v Divadle Na zábradlí. Inscenoval ji zde umělecký šéf Jiří Pokorný, který v posledních letech vytvořil řadu pozoruhodných inscenací nejen v tomto divadle. Drsná černočerná komedie je zařazována do cool-dramatiky a nepochybně tam patří. Sára (Petra Špalková) a Ralf (Saša Rašilov) jsou mladí, úspěšní, zajištění, mohou být spokojení. Nevědí ale, jak se zabavit, sex už je za normálních okolností nev
17.5.2003, Komorní scéna Aréna: Prorok Ilja
Tak ať táhnou do nebe!»Když písně o tobě zpívají, jsi Ježíš. Když blbcom hlavy motáš, to jsi Ježíš. Když řemenama učíš modlit se, jaký ty jsi Ježíš! A když tě ukřižovat jdú, to už nejsi Ježíš.«
Samozvaný prorok Eliasz Klimowicz se svou sektou stavěl Wierszalin jako Nový Jeruzalém. Východní Polsko roku 1934. Prorok zvěstuje příchod Krista, neobjeví-li se, nízká mentalita pomatenců dosazuje proroka na jeho místo, tedy na kříž! Tadeusz Słobodzianek ve své hře o proroku Iljovi popisuje svět, kte
13.5.2003, Divadlo Na zábradlí: Náměstí Hrdinů
Obraz problematické rakouské společnostiPo inscenacích her Thomase Bernharda Ritter, Dene, Voss a Divadelník v režii J. A. Pitínského se na repertoáru objevilo v režii Juraje Nvoty Náměstí Hrdinů - poslední hra tohoto kontroverzního rakouského dramatika. Jeho hry se na česká jeviště prosazují sice pomalu, ale jejich inscenace zato nezůstanou bez povšimnutí. Národní divadlo například nedávno uvedlo Minettiho a na malé scéně Divadla Kolowrat skandální hru Před penzí, která v době prvního uvedení v Rakousku vyvolala
12.4.2003, Divadlo pod Palmovkou: Ubohý vrah
Hamletovská variaceUbohý vrah je hra, která hledá tenkou hranici mezi rozumem a citem, šílenstvím a bezmocností. Geniálně vystavěný dramatický oblouk využívá hamletovskou variaci i sémantiku psychoanalýzy. Koho vlastně v postavě Kerženceva Pavel Kohout představuje - herce, blázna, nemocného člověka, oběť? Šílenství rozumu a vášně uprostřed milostného trojúhelníku se odehrává v kulisách psychiatrické léčebny, v inscenaci Divadla pod Palmovkou spíše dávného času. Anton Ignatěvič Keržencev zabil
25.3.2003, Národní divadlo: Cyrano z Bergeracu
Plebejec, hrdina, fanfarón?Nový tým uměleckého vedení činohry ND se na úvod představil divácky vděčnou, ne-li nejvděčnější klasikou: nadčasovým manifestem cti, přátelství a lásky, jak svého Cyrana z Bergeracu charakterizují. Michal Dočekal je zárukou přehození výhybky dosavadního strnulého inscenačního stylu a zdá se, že koncepce činohry ND pak vedle klasiky přece jen zkusí pár "experimentů" z rodu "podob současného dramatu". Ovšem i na Cyrana, ten mýtus romantického dramatu, který je plný vzletných
19.3.2003, Divadlo pod Palmovkou: Oidipús vladař
Mýtus dnes a včeraMýtický rámec, tedy konstrukce počítající se záštitou bohů, v Sofoklovi již jako by neobstál. Rodí se tragický člověk s tíhou vědomí a také otázkami. V tragické perspektivě ještě sice není zobrazována fakticky možná skutečnost, jen se vymezuje problém a je hledáno k němu stanovisko, které však pro ambivalentnost situace nelze postihnout. Při hledání pravdy nutně musí být veden dialog (postava - chór, mýtus - přítomnost). Pak vidíme, že dvojznačnost antického myšlení Oidipov
13.2.2003, Činoherní klub: Osiřelý západ
Je to v trouběOsiřelý západ? Brutální i dojemný příběh dvou bratrů, opilého faráře a jedné holky. O tom, jak je celý svět v troubě. V Činoherním klubu mladý režisér Ondřej Sokol vytvořil svérázný mikrosvět tragické reality bytí. ...Takový bordel na jevišti jsem už dlouho neviděl, stejně tak fyzické nasazení herců a hlavně tu nádhernou pravdivost čtyř postav "současného" světa s jeho vyprahlostí (osiřelostí?) hodnot. Režie vše zasazuje do roviny tragikomické brutality a herci skrz parádní
1.2.2003
Stíny minulostiKomedie o německé duši Vor dem Ruhestand (Před penzí) vznikla v roce 1979 a poprvé byla uvedena ve Stuttgartu. Způsobila skandál. Thomas Bernhard ji napsal jako satirický příspěvek do diskuse kolem odstoupení tehdejšího ministerského předsedy bádensko-würtenberského kraje Filbingera, který musel "před penzí" ukončit svou politickou kariéru. Důvodem byla jeho odhalená nacionalistická minulost, působil jako vojenský soudce fašistického režimu a posílal lidi na smrt ještě po k
29.1.2003, Divadlo v Řeznické: Král umírá
Spíše mystérium chroptění»Proč jsem se narodil, když musím umřít?«
Téma stáří a smrti je jedno ze základních témat Ionescovy tvorby. Existenciální zmatek modeluje charaktery i konflikty. Král Bérenger I. podstupuje rituální zápas se smrtí. Končí majestát a přetvářka, realitou je smrt, která si žádá obnažení. Už za pár okamžiků... V absurdní kompozici tušíme Ionescův odmítavý postoj k existenciální kategorizaci, jako by vystavoval existenciální testament s razítkem symbolické satiry. Jeho postavy
14.11.2002
(Ne)klinická diagnózaTak trochu nečekaně zakotvila vlajková loď "cool" dramatiky uprostřed poetiky Divadla Nablízko. Šokující Mayenburgova hra Tvář v ohni je snad lákavá pro svou freudovskou analýzu základní rámcové jednotky spolužití, z níž se vymezuje vzdor nezakotveného jedince vůči ní samé. Teenager Kurt si pamatuje na svůj porod - vidí oheň: „Vy všichni máte falešnou představu o životě. Člověk je nástroj. Spaluje se pohonná hmota a ono se to pohybuje. Při tom vzniká žár. Dokud se člověk sp
15.10.2002
RingNávrat jakožto čechovovský prvek (Koltès ruskou klasiku velmi ctil) anticipuje možné nastolení životní rovnováhy. Cesta k místu a účelu identity "nezařazeného" jedince, třeba i do vyprahlé pustiny přežitých hodnot, bude mít svůj význam, nalezne-li člověk schopnost být sám sebou. V Návratu do pouště si provokující Koltès neodpustil hned dvojí ironii: okamžité zapochybování, jestli nový začátek skutečně začátkem je, a pro případ dalšího zkratu se pojistí narozením s
17.6.2002, Studio Ypsilon: Kometa Hanzelínova
Zpěvy kolem dalekohleduHvězdář Hanzelín je mrzout, který nemá rád ženy, neboť jedna taková osoba mu vyfoukla objev nové komety. Jenže láááska brááány otevírááá a i na morouse Hanzelína jednou dojde: mladá astronomka Voborníková ví, jak to zařídit. Situační veselohra od zapomenutého humoristy, v níž ženy občas jsou muži, pojednává s decentním šarmem "filmů pro pamětníky" o několikerém vzedmutí citů pod hvězdami. Studiu Ypsilon se konečně povedl "objev" hry. Skružného svižnost dialogů a situační pr
12.6.2002
Peklo je zde„Obecenstvo v hypnotizující hrůze hledělo na Fausta vyvolávajícího ďábla…”, tak možná hledělo dávné publikum na prvního Fausta dějin divadla, Fausta "marloweovského" ze 16. století. Ta věta s určitou obavou mne napadla ve chvíli, kdy diváci faustovského projektu Divadla Komedie následují beztvářné postavy v černých hábitech do labyrintu vyšehradského podzemí. Jako by se v podzemním sále zvaném Gorlice, který funguje jako lapidárium šestice originálních soch z Karlova mostu,