Recenze

Mladý skotský autor Daniel C. Jackson se v poslední době stal oblíbencem českých dramaturgů. Jeho nejslavnější hru Můj romantický příběh už nasadila na repertoár tři česká divadla, v Brně nedávno uvedli Jacksonovu současnou variantu Figarovy svatby a Švandovo divadlo se rozhodlo nasadit gangsterskou komedii Zabít Johnnyho Glendenninga jen zhruba rok po její premiéře na britských ostrovech.

Nová Jacksonova hra vychází z prostředí glasgowských gangů a vypráví příběh o tom, co všechno se může stát, když se mafiánům jedna akce nepovede tak, jak očekávali. Od dob Pulp Fiction vznikla celá řada takových komedií z gangsterského prostředí a Zabít Johnnyho Glendenninga se od nich až tak moc neliší. Možná je jen o něco více crazy.

Na zápletce gangsteři-packalové, kteří se vlastní vinou dostali do svízelné situace a teď přemýšlí, jak z ní ven, se toho zas tak moc nového vymyslet nedá. Přesto je jednou z předností Jacksonovy hry fakt, že divák netuší, kam se bude děj v dalším okamžiku vyvíjet, kdo a proč zemře, či která postava se právě objeví na scéně. Odhánějte proto od sebe ty, kteří by měli tendenci vyprávět ke smíchovské inscenaci spoilery.

Skotský dramatik svoje řemeslo ovládá, a tak dialogy nenudí. Politické korektnosti se divák také bát nemusí a každý milovník morbidního humoru bude mít z některých scén opravdu radost. Švandovo divadlo ovšem sympaticky varuje diváky předem, že se ve hře hodně střílí a používá se velké množství vulgarismů, takže je na podobné projevy citlivý, může se inscenaci vyhnout. Vulgarismů je v Jacksonově textu opravdu hodně, ale nepůsobí nepatřičně, do prostředí gangů se zkrátka hodí. Co se týče děje, jisté trhliny v logice příběhu by se sice našly, ale na tom u tohoto žánru až tak moc nezáleží.

Ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek inscenuje gangsterku jako přímočarou crazy komedii, což je v duchu Jacksonova textu. Inscenace má solidní tempo, pointování jednotlivých situací ale ne vždy vychází úplně na jedničku. Příkladem, jak by to mělo ideálně fungovat, může být taneční kreace Marty Dancingerové v roli Kimberley. Z herců dostává asi největší prostor nová posila smíchovského souboru Jacob Erftemeijer jako mladý gangster Dominic, který je tak trochu podpantoflák a navíc je v kůži mafiána viditelně nešťastný. Do nepovedené akce se pouští s mladým kolegou Prckem (Václav Švarc), jehož velkým vzorem je démonický Al Pacino. Nicméně ani jeden z herců není příliš výrazný a zkušenější kolegové je poněkud přehrávají.

Výraznou rolí je titulní Johnny Glendenning, kterého hraje David Punčochář jako šílence, jehož další kroky je naprosto nemožné předvídat. Záchvaty vzteku střídají procítěné proslovy, projevy brutálního násilí se mísí se zájmem o zdraví jeho soupeřů. Robert Jašków pak hraje mafiánského kápa MacPhersona trochu jinak, než by divák očekával. Všichni se ho obávají, on ale působí spíše zženštilým dojmem.

Černé komedie se v poslední době v českých divadlech celkem zabydlely, málokterá scéna ale tento žánr rozvíjí tak jako Švandovo divadlo. Zabít Johnnyho Glendenninga se tak zařadí po bok Řemeslníků či Trierových Idiotů (ačkoliv ty mají zřetelně vyšší ambice než jen pobavit diváka). Nová komedie v tarantinovském stylu je celkem příjemným odreagováním. Divák toužící po černém humoru bez větších otazníků si ji určitě užije.